Na podzim uspořádala Pedagogická fakulta UK v Praze konferenci k našemu projektu PRIM (Podpora rozvoje informatického myšlení - oficiální název iMyšlení 😉). Vzhledem k aktuální situaci se konference přesunula do online prostředí a nyní přinášíme záznam všech příspěvků, které najdete na našem kanálu youtube.

• Hanka Šandová: Digitální dílna pro veřejnost
• David Obdržálek: Robotika pro talenty
• Ondřej Neumajer: Vzdělávání v USA v digitálním věku
• Tereza Hannemann: Seriál ČT Datová Lhota
• Ondřej Staněk: S ozobotem v kapse
• Jiří Vaníček, Jan Berki: Představení modelových ŠVP - modelové ŠVP ke stažení najdete ZDE
• Daniela Růžičková: Změny jsou za dveřmi - Čemu se naši žáci budou podle RVP učit?
• Josef Procházka, Daniel Tocháček, Jakub Lapeš: Rozvoj algoritmického myšlení s LEGO(R) WeDo na 1. stupni ZŠ - učebnice k tématu ZDE
• Daniel Lessner: Učebnice základů informatiky pro SŠ - učebnice k tématu ZDE
• Josef Slovák: Projekt SYPO - Jak to bude s podporou pro učitele informatiky a ICT
• Jiří Vaníček: Ohlédnutí za OP VVV PRIM a co bude dál?
• Karel Ježek: Reálný vs. virtuální svět a mozek
• Lenka Papežová: Projekty se Scratch na 2. stupni ZŠ
• Martina Manětová, Janet Wolf: Algoritmizace s využitím robotických hraček pro děti do 8 let
• Roman Barták: Umělá inteligence - pohled za oponu
• Ondřej Černý: Projekty se Scratch na víceletém gymnáziu
• Tomáš Jeřábek: Ohlédnutí za OP VVV PRIM a co bude dál?
• Tomáš Jakeš, Jan Baťko: Robotika s LEGO Mindstorms pro 2. stupeň ZŠ - učebnice k tématu ZDE
• Václav Šimandl: Učíme Python s učebnicí PRIM - učebnice k tématu ZDE

Říká se, že děti nasávají nové poznatky jako houby. Je tedy na nás dospělých – rodičích a učitelích, k čemu je postrčíme, co jim předložíme. Typické zájmové aktivity, které považujeme za přínosné, jsou sporty, umění nebo cizí jazyky. Pokud si myslíte, že programování k nim nepatří, Victoria Davis vás možná ve svém příspěvku na blog stránky Codemonkey přesvědčí o opaku.

_{Foto: Czechitas}

Asi většina z nás si uvědomuje, že se tato dovednost neztratí při výběru povolání. Kariéra v IT má velkou perspektivu a zároveň bývá dobře ohodnocena. Ale i kdyby se vaše dítě nehodlalo zaměřit tímto směrem profesně, programování ho obohatí i jen jako koníček. Děti se díky němu naučí řešit problémy, jsou kreativnější a zvídavější, lépe chápou matematické zákonitosti i jak funguje moderní svět a všeobecně si vedou lépe ve škole.

Možná jsme už přesvědčili vás, rodiče, což ale ještě neznamená, že se nechají nalákat i vaše děti. Jak tedy na to?

Ukažte dětem, kde všude je programování v našem každodenním životě

Snad všechny dnešní děti vědí, že počítače hrají v našich životech významnou roli. Zároveň přirozená dětská zvídavost přináší časté otázky „jak“ a „proč“. Využijte těchto příležitostí a povídejte si s nimi o tom, co všechno funguje díky kódování.

Ukažte dětem, jak přesně něco zajímavého funguje

Spousta zajímavých zařízení může posloužit jako příklad ukázky něčeho, co bylo potřeba nejprve naprogramovat. Například bankomat, pračka, animovaný film nebo robotická hračka – zvolte vhodný příklad odpovídající věku dítěte. Pokud si s vysvětlením sami nevíte rady, koukněte se spolu na dokumentární film nebo video na YouTube. Děti vždy nadchne, když zjistí, jak jejich oblíbenou kreslenou postavičku rozpohyboval programátor.

Ukažte dětem, jak kódování skutečně vypadá a funguje

Starší děti dokáže spíše zaujmout ukázka skutečného kódu, nejsnadněji asi na příkladu webové stránky. Pokud se v tom trochu vyznáte, ukažte jim zdrojový kód a co se stane, když ho pozměníte. Případně jim nabídněte programování hrou nebo návodná videa, jak mohou sami nějakou jednoduchou hru naprogramovat. Pro teenagery je podle programátorů nejsnadnější začít s jazykem Python.

Vyvraťte mýtus o typickém „ajťákovi“

A v neposlední řadě: zažitá představa o tom, že programátor je takový ten mimoň, co stále jen sedí za počítačem, také možná spoustu dětí odrazuje. Pokuste se tedy tento stereotypní pohled nabourat – protože i programátoři jsou normální smrtelníci, kteří žijí své normální životy s rodinou a koníčky.

Závěrem je potřeba říct, že ačkoli je programování je užitečné nejen profesně, ale i jen jako volnočasová aktivita, nenuťte ho dětem přes jejich nechuť. Předchozí rady byly spíše návodem, jak v nich vzbudit zájem a touhu začít tento svět objevovat na vlastní pěst.

Autorka: Jana Čtveráčková

Dnešní titulek je možná trochu zavádějící, protože nepochybuji o tom, že každá dětská hra rozvíjí inteligenci, ať už v oblasti objevování nových věcí, chápání světa, systémů či pravidel, komunikace či jinak. Většinou ale nepřemýšlíme o tom, co zrovna konkrétní hra u našich dětí rozvíjí, děti si prostě hrají. Tento článek je představením a zároveň malou recenzí webové stránky barefootcomputing.org, přesněji řečeno její části, kde najdete tipy na zábavné aktivity rozvíjející logické a informatické myšlení.

Využít je mohou rodiče doma i učitelé ve škole, vhodné jsou pro děti do věku zhruba 11 let. K většině z nich nepotřebujete počítač a je jen na vás, jestli při tom dětem řeknete, že jste si s nimi právě „hráli na ajťáky“ a „jako programovali“, nebo ne.

Abych stránku nehodnotila jen já a moje ratolesti, poprosila jsem několik dalších rodičů, aby se na stránku podívali, vyzkoušeli a zhodnotili, jestli je zaujala nebo odradila – ať už obsahově nebo třeba i proto, že je celá v angličtině. „Postřehy rodiče“ v tomto článku tedy nevycházejí jen z mé zkušenosti.

Na stránce Barefoot computing po rozkliknutí sekce „At home“ najdete tři části:

• Learning together activities

Komplexnější, do detailů popsané aktivity s vypracovanými pokyny a doprovodným materiálem ve formátu pdf (kartičky, obrázky). Je vidět, že je zpracovali odborníci – učitelé, kteří jsou zvyklí na pečlivou přípravu. Na druhou stranu některé rodiče skutečnost, že musí předem věnovat alespoň několik minut pročítání a přípravě, odradí. Aktivity jsou různorodé – pro děti, které baví lego, tancování, vaření, kreslení, příběhy či luštění – všechny můžete propojit s myšlenkou „informatického uvažování“. Pokud vás něco zaujme víc, jsou v pokynech často i nápady na obměnu, aby aktivita nebyla pořád stejná. Každá hra je doplněna vysvětlením, jakou oblast informatického myšlení rozvíjíte a co se učíte – pokud si hraní chcete pojmenovat odborně. Jde o základní principy jako algoritmy, dekompozice, abstrakce apod. Pro ilustraci uvádím pár příkladů:

Vytvořte návod k lego (mini)stavebnici: Dejte dětem menší počet kostek a nechte je postavit, cokoli je napadne. Výslednou stavbičku pak mají postupně po jedné kostičce rozebírat a při každém kroku vyfotit. Fotky pak vytiskněte, seřaďte vzestupně (tedy jak stavbička vznikala – i když fotky byly foceny v opačném sledu), čímž vytvoříte návod, jaký bývá v krabicích stavebnice lego. Nemáte-li fotoaparát nebo tiskárnu, můžete postup i kreslit nebo popisovat. Dětem pak můžete prozradit, že se právě naučily, co to je algoritmus (přesný návod, pokyny) a dekompozice (rozklad složitého řešení na jednotlivé kroky).

Variací může být například najít chybu – dáte dětem sestavenou stavbičku a návod, ve kterém je chyba. Jejich úkolem je chybu najít a odstranit (vytvořit správný návod).

Postřeh rodiče: pokud vaše děti rády dávají vlastnoručně vyrobené dárky kamarádům nebo rodině a lega mají tolik, že by jím naplnily středně velký bazén, mohly by takový pečlivě vyrobený návod, sešitý do formátu knížečky a přibalený s příslušnými kostičkami v ozdobené či popsané krabičce, využít i jako hezký dárek, ideálně tematicky přizpůsobený obdarovanému. Pouze se budou muset navždy vzdát těch několika kostiček lega (to na tom bude možná to nejtěžší).

Nákupní seznam: Dejte dětem přesný recept na uvaření nebo upečení nějaké dobroty – bez předem vypsaných ingrediencí. Ty se objeví, včetně uvedeného množství, jen v textu postupu. Úkolem dětí je sestavit nákupní seznam, což předpokládá schopnost abstrakce, tedy ignorovat pro tuto chvíli vše nepodstatné (tj. pokyny, jak dlouho péct, na kolik stupňů atd.) a vybrat z textu jen to, co je potřeba pro sepsání nákupního lístku. Společný nákup a vaření je ideálním završením. Recept jako příklad je na stránce k dispozici, ale použijte jakýkoli vlastní.

Variací může být spousta – potrénujte trochu matematiku: když budete chtít 2x tolik cukroví, jak musíme změnit množství přísad? Kolik budou suroviny stát, když znám ceny celých jednotek ingrediencí, např. 1 litru mléka? Hrajte si s vážením a měřením. Můžete přejít k pokusům v kuchyni (co jiného se zbylou polovinou sáčku kypřicího prášku). Můžete natočit video s dítětem v roli slavného šéfkuchaře.

Při samotném vaření můžete navázat aktivitou „pizza party“, kde mají děti recept rozstříhaný na kroky sestavit do správného pořadí. Zvažte sami, jestli jim bude stačit při společném půldni stráveném vařením jedna kódovací aktivita (nákupní seznam), nebo jestli to pojmete celé jako veliké intelektuální dobrodružství – tedy nákup, příprava i vaření bude hra od začátku do konce. V tom případě ale možná počítejte s velkou časovou rezervou.

Postřeh rodiče: Věnujte sami dost času přípravě, protože pokud svoláte děti a pak se teprve budete probírat instrukcemi, jak na to, děti ztratí zájem a rozutečou se vám.

Taneční instruktor: Jedna z pohybových aktivit, která zaujme čilejší děti a ratolesti, které mají v krvi rytmus. A nejspíš i děti, které rády něco učí ostatní. Úkolem je vytvořit návod, jak tančit na nějakou hudbu – tu si mohou vybrat samy ze svých oblíbených skladeb. Na stránce jsou k dispozici kartičky pohybů, které je dobré vytisknout vícekrát – pro potřebu užití opakovaně v celé skladbě, ale zároveň je účelem i nechat děti najít opakující se sekvence, které nemusí znova vyskládat stejnými kartičkami. Pro kreativní jedince a větší zábavu je lepší vytvořit si kartičky sami tak, že se u pohybů vyfotíte. Zkoumejte, jak bude tanec vypadat, když budete kartičky v sekvencích různě vyměňovat. A opět dětem můžete – ale nemusíte – nakonec prozradit, že vlastně programovaly tanečníka.

Podobná hra je „hand jive“ – pokud máte o parto níž sousedy, kteří nemají rádi dupání nad hlavami, můžete „tančit“ jen rukama. A kdo by chtěl vynechat hudbu a rytmus a zaměřit se spíše na přesnost, může si jen zahrát na robota (hra na robota).

Postřeh rodiče: Děti, které mají rády tančení podle návodu, už si asi samy našly webové stránky nebo aplikace, kde se na nějakou hudbu předvádí choreografie, takže je tato hra na první pohled nemusí zaujmout. Řekněte jim ale, že mají šanci být teď na druhé straně – místo opakování nápadu někoho jiného mají vymyslet vlastní tanec a zaznamenat ho.

Další aktivity v této části zahrnují hry při kreslení, např. domečky – kreslete domečky a sledujte podobnosti mezi různými kresbami, ideálně různých autorů. Jaké znaky musí kresba mít, aby bylo jasné, že je to domeček? Co se dá vynechat nebo obměnit, aby to pořád byl domeček (analogicky autíčko, panenka, zvířátko apod.)? Jinou kreslicí aktivitou jsou obrazce – kreslíte geometrické obrazce podle návodu. Nakreslili jste je přesně podle zadání? Nebo srovnejte zadání s výsledkem – je někde chyba? U některých aktivit je problém, že v materiálech jsou použity anglické texty, místo kterých musíte najít český ekvivalent – např. dešifrování zakódované známé básničky (luštění šifry) nebo hraní si s písničkou (rozvíjení příběhu), u které by ale myslím stálo za to naučit se ji v angličtině, protože je opravdu vtipná).

• Mini missions

Ideální pro rodiče s minimem času na přípravu, protože jsou to podobné aktivity jako předchozí, ale mnohem stručněji popsané. Jsou rozdělené podle toho, jakou dovednost informatického myšlení procvičují (algoritmizace, abstrakce, vyhodnocování, dekompozice, vzorce a posloupnosti, logika). Není zde uvedený věk, pro který jsou vhodné, berte je spíš jen jako nápady, které už si přizpůsobíte sami.

Jednou z oblastí rozvíjení informatického myšlení je například hledání opakujících se vzorců, podobností a práce s nimi. Můžete k tomu využít listí v přírodě, ovoce, oblečení ve skříni – podle čeho je můžete třídit? Případně si při hodnocení a posuzování vyzkoušejte roli filmového nebo knižního kritika, přičemž si předem určete, na základě jakých kritérií budete hodnotit úspěch díla. Naplánujte členům rodiny cvičení na každý den nebo jim udělejte obložený chleba tak, aby byl zdravý a zároveň dobrý, a nakonec hodnoťte, jaký mělo vše úspěch. Miniúkoly zaměřené na logiku jsou možná známější (piškvorky nebo magické čtverce), ale i méně známé, jako například zabírání si čtverců na pravidelně tečkovaném papíře postupným spojováním bodů.

• Interactive learning games

…aneb když dítě trvá na hraní her na počítači, ale vy to uděláte chytře – tyhle hry dítě něco naučí. Ovšem nepočítejte s tím, že k nim dítě „odložíte“, protože je v nich dost anglického textu, a tak je potřeba, abyste dítěti pomohli s pochopením zadání. Na druhou stranu, možná tak zabijete dvě mouchy jednou ranou a vy i dítě si něco z angličtiny zopakujete.

Je tu šest her, které se hrají na počítači, ale vždy je k principům jejich fungování něco „odborněji“ vysvětleno: například si střílíte na asteroidy (Odpalovač asteroidů), ale při tom se dozvíte, jak počítač zaznamenává skóre a že je to proměnná – a pomůžete ji i vypočítat. Ve hře Co patří k sobě? zase třídíte sportovcům vlajky, dresy a vybavení na základě podobností a logických postupů a v Luštění kódů dešifrujete sdělení posunováním písmen za pomocí rotujících disků a dozvíte se, že na podobném principu fungoval kdysi šifrovací stroj Enigma.

Postřeh rodiče: Pokud nechcete s dítětem sedět u počítače a vše překládat a místo toho využijete automatický překlad stránky do češtiny, pozor na hry s písmenky, kde takový překlad znemožní úspěšné řešení (například u hry Naše zoo – stane se, že počítač „přeloží“ písmenko I do češtiny jako slovo „já“ a pak luštěné slovo nedává smysl. Možná je to ale příležitost dětem vysvětlit, jak funguje algoritmus strojového překladu).

Rodičům a dětem se líbilo: názorné příklady, materiály ke stažení, vysvětlivky – dítě se něco dozví a pak samo vykládá rodičům, že už ví, co je to např. abstrakce a vysvětluje to po svém na jiných příkladech.

Rodičům a dětem chybělo: více času na pročtení zadání (nejsou to často hry na chvilku), v některých případech větší a konkrétní propojení s praxí, větší náročnost úkolů (nebo třeba odstupňování od lehkých po těžké).

Stručné shrnutí na závěr: stránka je zajímavá a plná dobrých nápadů, jen chvíli trvá se na ní zorientovat, proto se hodí vyhradit si na to některé deštivé odpoledne (nebo půlden karantény), i když je hry možné hrát i venku. Pro rodiče, kteří s dětmi rádi podobné hry a luštění vymýšlejí i jindy, nebo pro děti, které se s takovými aktivitami setkají například ve skautu nebo jiných kroužcích, jsou možná principy těchto her často známé. Ale jako ukázka, kde všude využíváme „informatické myšlení“, a jak ho dále podporovat, se dá www.barefootcomputing.org určitě doporučit.

Autorka: Jana Čtveráčková

Bee-bot, Cubetto, Rugged robot, Ozobot, LEGO WeDo, Arduino... Taky vám jde z těchto názvů hlava kolem? A co teprve když máte pro své děti nebo žáky vybrat toho pravého výukového robota!

S tím vám pomohou naše nová videa - Hanka Šandová z Centra technického vzdelávání _Půda Městské knihovny Polička a Lukáš Janků z firmy Moravia Consulting, specialisté na výukové roboty a další pomůcky, v nich představují širokou nabídku výukových robotů pro všechny stupně škol.

Všechna videa najdete na našem Youtube kanále.

Každý rodič si pro své dítě přeje to nejlepší. Aby se jim splnily sny, aby byly v životě šťastné a dělaly něco, co je baví. Jako dospělí máme lepší přehled o pracovních příležitostech, a tak můžeme své děti nasměrovat k něčemu, co je bude nejen bavit, ale i živit. Pokud si nejste jistí, jestli jsou informační technologie pro vaše dítě správná volba, napoví vám článek na blogu webové stránky codemonkey.com. Sepsala jej Melanie Sovann, která se věnuje dětské psychologii a vzdělávání.

Poznáváte své děti ve většině následujících bodů?

1) Baví je technické předměty – přírodní vědy, technologie, matematika. Tyto obory spojuje podobný styl myšlení a přístupu k řešení problémů.

2) Rády řeší úkoly – některé lidi výzvy děsí, jiné lákají. Pokud mají vaše děti rády hádanky, rébusy či hlavolamy a nevzdávají se, dokud nepřijdou na řešení, bude je bavit i programování.

3) Jsou založeny spíše logicky než emocionálně – stejně jako dospělí mají i děti různé osobnosti. Pro racionálně založené děti budou počítače dobrá trefa.

4) Technologie už je zaujaly – díky různým aplikacím mohou děti už od předškolního věku objevovat základy programování. Pokud vaše dítě podobná aktivita bavila, je velká šance, že bude chtít objevovat stále složitější věci.

5) Nejsou jen pasivními konzumenty technologií – v dnešní době tráví všechny děti hodně času před obrazovkou. Dobrým znamením ale je, pokud vaše dítě více baví hry a zábavné aplikace než například jen sledování videí.

6) Chtějí přijít věcem na kloub – zajímá je, jak věci fungují. Budoucí programátoři nevidí jen to, jak vyskočí topinka z toustovače, chtějí vědět, jak a proč se to stalo.

7) Hodně se ptají – to opět naznačuje, že vaše dítě zajímá podstata fungování věcí. Otázkami se děti učí, a dítě, které se pořád ptá, se chce pořád učit.

8) Rychle se učí z vlastních chyb – při osvojování si nových věcí je naprosto přirozené dělat chyby. Ti, kdo je využijí k ponaučení a dalšímu pokroku, tak, aby se podobné chybě v budoucnu vyhnuli, se učí mnohem rychleji.

9) Nebojí se těžkých, komplexních úkolů – některé děti velmi obtížné úkoly rovnou odradí, jiné se do nich pustí, ale po krátké době jim dojde trpělivost. Pokud je vaše dítě potenciální programátor, bude se snažit přijít na řešení bez ohledu na čas.

10) Rády si hrají samy – takových dětí je poměrně mnoho. Neznamená to, že nejsou společenské, jen potřebují svůj klid, aby se soustředily na svoje objevování, čímž se učí nejvíce a nejrychleji.

11) Jsou spíše introvertní – každý jsme jiný a nedá se říct, že některý typ osobnosti je lepší nebo horší. Introvertně založení lidé upřednostňují spíše samotářské profese, zaměřené na řešení problémů. Není na tom nic špatného, když neplýtvají energií na sociální interakci na pracovišti, zbude jim jí více
na práci samotnou a společenské vztahy rozvíjejí ve svém volném čase.

12) Mají dominantní levou mozkovou hemisféru – podle výzkumů je právě ona zodpovědná za logické myšlení a racionalitu oproti pravé, která
má na svědomí spíše kreativitu a umělecké projevy.

Těchto dvanáct bodů berte jako vodítko k zamyšlení. Nejdůležitější je nezapomínat, že zájmy se často s věkem mění, proto je dobré umožnit dětem vyzkoušet si co nejvíce různých druhů činností a zájmových oblastí v mladém věku tak, aby získaly různorodé zkušenosti a samy si našly, co je baví.

Autorka: Jana Čtveráčková

V dnešním článku přinášíme tip na zajímavý počin Williama Laua, učitele informatiky na britské střední škole, díky němuž můžeme poznat svět výpočetní techniky poměrně nevšední formou. Za vším stála myšlenka nerovné startovní čáry dětí nebo i dospělých, kteří se poprvé setkají s výukou informatiky – v obeznámenosti s technikou jsou velké rozdíly, které Williama Laua napadlo pomoci překlenout způsobem, který je snadno dostupný všem. A tak vznikly „Informatické omalovánky“.

S jejich pomocí můžeme hardwaru, který je často jen černý, šedý nebo bílý, vdechnout barvy. Obrázky přitáhnou pozornost těch, kteří mají pocit, že exaktní technika a nespoutaná tvořivost fantazie jsou neslučitelné světy. Už hodně malé děti rády vybarvují a rády se ptají, proto je u obrázků vždy i jednoduchý text na vysvětlení (ze kterých mohou rodiče nebo učitelé čerpat nápovědu, pokud si sami nejsou jistí odpovědí). Knížka však slouží nejen jako omalovánky pro malé děti, ale i jako vzdělávací materiál s občasnými kvízy.

Témata vybíral autor přibližně podle obsahu učiva informatiky na střední škole v Británii a pokryl tak ty nejdůležitější koncepty potřebné pro pochopení fungování informačních technologií. Některé pojmy nám mohou přijít běžné, jako například mikroprocesor, ale často možná nevíme, jak ve skutečnosti vypadají nebo k čemu přesně slouží. Tato zajímavá knížka nám dospělým i starším dětem může nenásilnou formou pomoci je pochopit. Autor ji dává
k dispozici zdarma ke stažení v PDF formě (můžete si tak vytisknout třeba jen některé stránky) nebo si na Amazonu můžete koupit papírový tisk.

Co konkrétně v omalovánkách najdete:

Stránky s obrázky a stručnými popisky jsou řazeny tematicky, od hardwaru (laptop, pevný disk
a jiná paměťová média dokonce včetně diskety) a vestavěných systémů (abychom si uvědomili,
že i navigace, pračka nebo fotoaparát využívají software), přes nákresy propojení počítačových sítí až k softwaru. Dále se knížka věnuje myšlence programování (ukázka programovacích jazyků), seznámí nás jednoduše s dvojkovou soustavou, díky níž s počítači komunikujeme, i s pixely, vše neustále s možností vybarvovat si znázorněné koncepty, jak se nám zlíbí. Ke konci knížky se dostáváme k ukázkám různých zařízení a přístrojů pro práci i zábavu, které by se bez informačních technologií neobešly, například virtuální brýle, 3D tiskárna a další, až po příklady využití umělé inteligence (roboti – se zmínkou o Karlu Čapkovi – či autonomní vozidla). A jako třešnička je tu pár aktivit typu osmisměrka nebo spojování pojmů. Na posledních stranách najdeme odpovědi k průběžným kvízům a doporučení na další knížky nebo webové stránky.

Pastelky, fixy a gelová pera do pozoru – představivosti se meze nekladou!

Autorka: Jana Čtveráčková