Její děti začaly ještě ve školce se ScratchJr. Dnes s nimi objíždí robotické soutěže a sbírají medaile. Představujeme Jitku Kuřimskou, autorku blogu Nejsem učitelka.

Jaké je Vaše pracovní zaměření, jak jste se dostali k robotice?

Vzděláním jsem molekulární bioložka, v posledních letech se věnuji analýze evoluce nukleotidových sekvencí. V praxi to znamená, že při práci sedím u počítače a střídavě píšu programy a statisticky vyhodnocuji získaná data. K programování robotů pak už není daleko.

Ale teď trochu vážněji – k robotice se děti dostaly skutečně přes programování – ještě ve školce začaly tvořit vlastní programy v aplikaci ScratchJr. Časem jim aplikace přestala stačit a s manželem jsme hledali něco, co by pro ně představovalo alespoň nějakou výzvu. Protože to bylo v době, kdy ještě neuměly rychle číst, klasický Scratch byl pro ně hlavně čtenářská výzva, a tudíž je moc nelákal. Čirou náhodou jsme narazili na LEGO WeDo 2.0 a po dlouhém přemýšlení jsme se rozhodli, že dětem tuto robotickou stavebnici koupíme. Celkem rychle se ukázalo, že to byl krok správným směrem – děti byly nadšené a vrhly se do stavby a programování robotů. Myslím si, že jim hodně pomohly znalosti, které získaly při používání ScratchJr, takže vlastní programování robotů pro ně nepředstavovalo žádný zásadní problém. Stavění robotů bylo o něco obtížnější, hodně znalostí ale získaly tím, že si postupně postavily podle návodů od Lega všechny roboty.

Jak staré jsou Vaše děti a kdy je začalo bavit „hraní“ s roboty?

Dětem je teď jedenáct let, k robotům se dostaly jako předškoláci v šesti letech.

Jaké soutěže objíždíte a jak si na nich stojíte?

Momentálně kvůli koronaviru se děti už dost dlouho neúčastnily žádné soutěže, normálně ale soutěží především v jízdě robotů po čáře. V loňském roce byl jejich soutěžní kalendář dost bohatý: Robotiáda v Brně (syn získal 2. místo v kategorii Čára ZŠ, dcera se neúčastnila), Istrobot v Bratislavě (to je asi nejobtížnější soutěž, které se děti zúčastnily, soutěž nemá věkové kategorie ani rozlišení robotů na Lego a Arduino, tudíž s robotem postaveným z Lega není šance na vítězství; nicméně v jízdě po čáře byl synův robot jedním z jedenácti, který vůbec zvládl projet celou trať), JedoBot v Jedovnicích (dcera získala 1. místo v jízdě po čáře v kategorii ZŠ, syn získal 2. místo), Robotický den v Praze (to je pravděpodobně nejobtížnější soutěž v jízdě po čáře v ČR, v kategorii Stavebnice soutěží účastníci až do ukončení střední školy; obě děti postoupily do finále - dcera byla v semifinále první a syn pátý), RoboTrip v Olomouci  (syn získal 1. místo v kategorii Line Follower Enhanced ZŠ Procesor s robotem postaveným z dílů od firmy Makeblock a 2. místo ve stejné kategorii s robotem postaveným z Lega, 1. místo v kategorii Line Follower ZŠ Procesor a 3. místo v kategorii Line Follower ZŠ Lego; dcera získala 1. místo v kategorii  Line Follower ZŠ Lego a 3. místo v kategorii  Line Follower ZŠ Procesor).

Letos se zúčastnily jediné soutěže – TechnoLab RoboTrip – Virtual Challenge 2. Nejednalo se o klasickou soutěž robotů v jízdě po čáře, ale o programování virtuálních robotů v prostředí mBlock. V této soutěži syn získal 1. a 2. místo a dcera 3. místo.

Kromě toho dřív děti soutěžily v mezinárodních soutěžích ve stavbě a programování robotů Dr. E‘s We Do Challenges a Dr. E‘s Mindstorms Challenges pořádaných Tufts University v USA. Soutěže spočívaly v tom, že v průběhu školního roku bylo každý měsíc vyhlášené téma, na které měly děti vymyslet, postavit, naprogramovat a natočit vlastního robota. V těchto soutěžích se naše děti několikrát umístily na prvním místě. Bohužel tyto soutěže byly minulý rok ukončené.

V čem se soutěží?

Děti soutěží v jízdě robotů po čáře. Soutěže spočívají v tom, že děti si doma postaví a naprogramují robota, který při soutěži musí pomocí jednoho nebo více senzorů detekovat černou čáru na bílém pozadí a sledovat ji od startu do cíle. Vyhrává účastník, který danou trať projede za co nejkratší čas. Jednotlivé soutěže se od sebe liší počtem povolených senzorů k detekci čáry i překážkami na trati – v některých soutěžích se jedná pouze o jednoduchou čáru bez křížení, jiné soutěže mají na trati krabice, mosty, houpačky, přerušení čáry, změnu barvy čáry nebo třeba velkou skvrnu.

Jaké roboty u Vás doma ovládáte?

Dcera stále ještě staví a programuje roboty z Lego WeDo – v současné době už ne na účast v soutěžích, ale v říjnu lektorovala kurz Holčičí robohraní, ve kterém učila dívky základům programování robotů Lego WeDo. Během prosince se chystá uspořádat obdobný kurz pro kluky. Obě děti staví a programují roboty z Lego Mindstorms, syn navíc staví a programuje mBoty. A pomalu se seznamují s Arduinem. A zapomněla jsem ještě na Ozobota.

Co děti na programování robotů baví nejvíce?

Ptala jsem se přímo dětí a dostala jsem nečekanou odpověď – programování robotů. Ale prý je baví i jejich stavění – někdy je to daleko větší výzva než samotná tvorba programu. 

Myslíte si, že je prostor pro roboty také ve výuce informatiky?

Protože nejsem učitelka, a už vůbec ne učitelka informatiky, pravděpodobně nejsem ten správný člověk, který by měl na tuto otázku odpovídat. Je totiž velký rozdíl mezi tím, když máte doma dvě silně motivované děti, které mohou trávit stavěním a programováním robotů mnoho hodin denně, a mezi třídou o více než dvaceti dětech, ve které mají děti mají 45 minut na to, aby ve dvojici postavily, naprogramovaly, vyzkoušely a nakonec zase rozebraly robota. V tom je oproti nám každý učitel v obrovské nevýhodě a nezbývá mu než volit jednoduché úkoly, které slouží spíše k seznámení se základy stavění a programování robotů. Přiznám se, že kdyby mě někdo postavil před takto obtížný úkol, nebyla bych si jistá, jestli bych ho zvládla.

Co dětem podle Vás dává programování robotů, co se naučí?

V první řadě se naučí programovat. Základní algoritmy programování robotů se neliší třeba od základních algoritmů programování her. Myslím si ale, že v robotice není důležité jen programování robotů, ale také jejich stavění – to je něco, co dětem žádné programování her nebo příběhů dát nemůže.

S čím byste rodičům doporučila začít?

Rodičům menších dětí, které ještě neumí číst, bych jednoznačně doporučila aplikaci ScratchJr, ve které se děti mohou už v předškolním věku naučit základní logice programování. Děti, které bez problémů čtou, mohou začít třeba se Scratchem, mBlockem, Code.org, Ozobotem... Myslím si, že je dobré nejprve pochopit základní logiku programování a až následně přidat stavění robotů. A nebylo by špatné, kdyby s dítětem stavěl roboty rodič nebo starší kamarád, který mu dokáže vysvětlit, že ta šišatá věc se jmenuje vačka a co se vlastně v robotovi děje, pokud s ní motor otáčí. Jinak se může stát, že nepoučené dítě skončí u toho, že si postaví podle návodu robota, podle návodu ho naprogramuje, potěší se, že robot dělá to, co má dělat, časem robota rozebere na součástky a podle návodu postaví dalšího. Množství znalostí, které tím dítě získá, však bude minimální.

Jaké mají další zájmy Vaše děti?

Zájmů mají opravdu hodně – velmi je zajímá vesmír a kosmonautika, natáčejí stop motion videa, programují v prostředí Alice, tvoří objekty v Tinkercadu, jezdí na kole a na kolečkových bruslích, syn se zajímá o letectví, dcera píše povídky a pohádky.

Autor rozhovoru: Jan Schönbauer

Na podzim uspořádala Pedagogická fakulta UK v Praze konferenci k našemu projektu PRIM (Podpora rozvoje informatického myšlení - oficiální název iMyšlení 😉). Vzhledem k aktuální situaci se konference přesunula do online prostředí a nyní přinášíme záznam všech příspěvků, které najdete na našem kanálu youtube.

• Hanka Šandová: Digitální dílna pro veřejnost
• David Obdržálek: Robotika pro talenty
• Ondřej Neumajer: Vzdělávání v USA v digitálním věku
• Tereza Hannemann: Seriál ČT Datová Lhota
• Ondřej Staněk: S ozobotem v kapse
• Jiří Vaníček, Jan Berki: Představení modelových ŠVP - modelové ŠVP ke stažení najdete ZDE
• Daniela Růžičková: Změny jsou za dveřmi - Čemu se naši žáci budou podle RVP učit?
• Josef Procházka, Daniel Tocháček, Jakub Lapeš: Rozvoj algoritmického myšlení s LEGO(R) WeDo na 1. stupni ZŠ - učebnice k tématu ZDE
• Daniel Lessner: Učebnice základů informatiky pro SŠ - učebnice k tématu ZDE
• Josef Slovák: Projekt SYPO - Jak to bude s podporou pro učitele informatiky a ICT
• Jiří Vaníček: Ohlédnutí za OP VVV PRIM a co bude dál?
• Karel Ježek: Reálný vs. virtuální svět a mozek
• Lenka Papežová: Projekty se Scratch na 2. stupni ZŠ
• Martina Manětová, Janet Wolf: Algoritmizace s využitím robotických hraček pro děti do 8 let
• Roman Barták: Umělá inteligence - pohled za oponu
• Ondřej Černý: Projekty se Scratch na víceletém gymnáziu
• Tomáš Jeřábek: Ohlédnutí za OP VVV PRIM a co bude dál?
• Tomáš Jakeš, Jan Baťko: Robotika s LEGO Mindstorms pro 2. stupeň ZŠ - učebnice k tématu ZDE
• Václav Šimandl: Učíme Python s učebnicí PRIM - učebnice k tématu ZDE

Říká se, že děti nasávají nové poznatky jako houby. Je tedy na nás dospělých – rodičích a učitelích, k čemu je postrčíme, co jim předložíme. Typické zájmové aktivity, které považujeme za přínosné, jsou sporty, umění nebo cizí jazyky. Pokud si myslíte, že programování k nim nepatří, Victoria Davis vás možná ve svém příspěvku na blog stránky Codemonkey přesvědčí o opaku.

_{Foto: Czechitas}

Asi většina z nás si uvědomuje, že se tato dovednost neztratí při výběru povolání. Kariéra v IT má velkou perspektivu a zároveň bývá dobře ohodnocena. Ale i kdyby se vaše dítě nehodlalo zaměřit tímto směrem profesně, programování ho obohatí i jen jako koníček. Děti se díky němu naučí řešit problémy, jsou kreativnější a zvídavější, lépe chápou matematické zákonitosti i jak funguje moderní svět a všeobecně si vedou lépe ve škole.

Možná jsme už přesvědčili vás, rodiče, což ale ještě neznamená, že se nechají nalákat i vaše děti. Jak tedy na to?

Ukažte dětem, kde všude je programování v našem každodenním životě

Snad všechny dnešní děti vědí, že počítače hrají v našich životech významnou roli. Zároveň přirozená dětská zvídavost přináší časté otázky „jak“ a „proč“. Využijte těchto příležitostí a povídejte si s nimi o tom, co všechno funguje díky kódování.

Ukažte dětem, jak přesně něco zajímavého funguje

Spousta zajímavých zařízení může posloužit jako příklad ukázky něčeho, co bylo potřeba nejprve naprogramovat. Například bankomat, pračka, animovaný film nebo robotická hračka – zvolte vhodný příklad odpovídající věku dítěte. Pokud si s vysvětlením sami nevíte rady, koukněte se spolu na dokumentární film nebo video na YouTube. Děti vždy nadchne, když zjistí, jak jejich oblíbenou kreslenou postavičku rozpohyboval programátor.

Ukažte dětem, jak kódování skutečně vypadá a funguje

Starší děti dokáže spíše zaujmout ukázka skutečného kódu, nejsnadněji asi na příkladu webové stránky. Pokud se v tom trochu vyznáte, ukažte jim zdrojový kód a co se stane, když ho pozměníte. Případně jim nabídněte programování hrou nebo návodná videa, jak mohou sami nějakou jednoduchou hru naprogramovat. Pro teenagery je podle programátorů nejsnadnější začít s jazykem Python.

Vyvraťte mýtus o typickém „ajťákovi“

A v neposlední řadě: zažitá představa o tom, že programátor je takový ten mimoň, co stále jen sedí za počítačem, také možná spoustu dětí odrazuje. Pokuste se tedy tento stereotypní pohled nabourat – protože i programátoři jsou normální smrtelníci, kteří žijí své normální životy s rodinou a koníčky.

Závěrem je potřeba říct, že ačkoli je programování je užitečné nejen profesně, ale i jen jako volnočasová aktivita, nenuťte ho dětem přes jejich nechuť. Předchozí rady byly spíše návodem, jak v nich vzbudit zájem a touhu začít tento svět objevovat na vlastní pěst.

Autorka: Jana Čtveráčková

Dnešní titulek je možná trochu zavádějící, protože nepochybuji o tom, že každá dětská hra rozvíjí inteligenci, ať už v oblasti objevování nových věcí, chápání světa, systémů či pravidel, komunikace či jinak. Většinou ale nepřemýšlíme o tom, co zrovna konkrétní hra u našich dětí rozvíjí, děti si prostě hrají. Tento článek je představením a zároveň malou recenzí webové stránky barefootcomputing.org, přesněji řečeno její části, kde najdete tipy na zábavné aktivity rozvíjející logické a informatické myšlení.

Využít je mohou rodiče doma i učitelé ve škole, vhodné jsou pro děti do věku zhruba 11 let. K většině z nich nepotřebujete počítač a je jen na vás, jestli při tom dětem řeknete, že jste si s nimi právě „hráli na ajťáky“ a „jako programovali“, nebo ne.

Abych stránku nehodnotila jen já a moje ratolesti, poprosila jsem několik dalších rodičů, aby se na stránku podívali, vyzkoušeli a zhodnotili, jestli je zaujala nebo odradila – ať už obsahově nebo třeba i proto, že je celá v angličtině. „Postřehy rodiče“ v tomto článku tedy nevycházejí jen z mé zkušenosti.

Na stránce Barefoot computing po rozkliknutí sekce „At home“ najdete tři části:

• Learning together activities

Komplexnější, do detailů popsané aktivity s vypracovanými pokyny a doprovodným materiálem ve formátu pdf (kartičky, obrázky). Je vidět, že je zpracovali odborníci – učitelé, kteří jsou zvyklí na pečlivou přípravu. Na druhou stranu některé rodiče skutečnost, že musí předem věnovat alespoň několik minut pročítání a přípravě, odradí. Aktivity jsou různorodé – pro děti, které baví lego, tancování, vaření, kreslení, příběhy či luštění – všechny můžete propojit s myšlenkou „informatického uvažování“. Pokud vás něco zaujme víc, jsou v pokynech často i nápady na obměnu, aby aktivita nebyla pořád stejná. Každá hra je doplněna vysvětlením, jakou oblast informatického myšlení rozvíjíte a co se učíte – pokud si hraní chcete pojmenovat odborně. Jde o základní principy jako algoritmy, dekompozice, abstrakce apod. Pro ilustraci uvádím pár příkladů:

Vytvořte návod k lego (mini)stavebnici: Dejte dětem menší počet kostek a nechte je postavit, cokoli je napadne. Výslednou stavbičku pak mají postupně po jedné kostičce rozebírat a při každém kroku vyfotit. Fotky pak vytiskněte, seřaďte vzestupně (tedy jak stavbička vznikala – i když fotky byly foceny v opačném sledu), čímž vytvoříte návod, jaký bývá v krabicích stavebnice lego. Nemáte-li fotoaparát nebo tiskárnu, můžete postup i kreslit nebo popisovat. Dětem pak můžete prozradit, že se právě naučily, co to je algoritmus (přesný návod, pokyny) a dekompozice (rozklad složitého řešení na jednotlivé kroky).

Variací může být například najít chybu – dáte dětem sestavenou stavbičku a návod, ve kterém je chyba. Jejich úkolem je chybu najít a odstranit (vytvořit správný návod).

Postřeh rodiče: pokud vaše děti rády dávají vlastnoručně vyrobené dárky kamarádům nebo rodině a lega mají tolik, že by jím naplnily středně velký bazén, mohly by takový pečlivě vyrobený návod, sešitý do formátu knížečky a přibalený s příslušnými kostičkami v ozdobené či popsané krabičce, využít i jako hezký dárek, ideálně tematicky přizpůsobený obdarovanému. Pouze se budou muset navždy vzdát těch několika kostiček lega (to na tom bude možná to nejtěžší).

Nákupní seznam: Dejte dětem přesný recept na uvaření nebo upečení nějaké dobroty – bez předem vypsaných ingrediencí. Ty se objeví, včetně uvedeného množství, jen v textu postupu. Úkolem dětí je sestavit nákupní seznam, což předpokládá schopnost abstrakce, tedy ignorovat pro tuto chvíli vše nepodstatné (tj. pokyny, jak dlouho péct, na kolik stupňů atd.) a vybrat z textu jen to, co je potřeba pro sepsání nákupního lístku. Společný nákup a vaření je ideálním završením. Recept jako příklad je na stránce k dispozici, ale použijte jakýkoli vlastní.

Variací může být spousta – potrénujte trochu matematiku: když budete chtít 2x tolik cukroví, jak musíme změnit množství přísad? Kolik budou suroviny stát, když znám ceny celých jednotek ingrediencí, např. 1 litru mléka? Hrajte si s vážením a měřením. Můžete přejít k pokusům v kuchyni (co jiného se zbylou polovinou sáčku kypřicího prášku). Můžete natočit video s dítětem v roli slavného šéfkuchaře.

Při samotném vaření můžete navázat aktivitou „pizza party“, kde mají děti recept rozstříhaný na kroky sestavit do správného pořadí. Zvažte sami, jestli jim bude stačit při společném půldni stráveném vařením jedna kódovací aktivita (nákupní seznam), nebo jestli to pojmete celé jako veliké intelektuální dobrodružství – tedy nákup, příprava i vaření bude hra od začátku do konce. V tom případě ale možná počítejte s velkou časovou rezervou.

Postřeh rodiče: Věnujte sami dost času přípravě, protože pokud svoláte děti a pak se teprve budete probírat instrukcemi, jak na to, děti ztratí zájem a rozutečou se vám.

Taneční instruktor: Jedna z pohybových aktivit, která zaujme čilejší děti a ratolesti, které mají v krvi rytmus. A nejspíš i děti, které rády něco učí ostatní. Úkolem je vytvořit návod, jak tančit na nějakou hudbu – tu si mohou vybrat samy ze svých oblíbených skladeb. Na stránce jsou k dispozici kartičky pohybů, které je dobré vytisknout vícekrát – pro potřebu užití opakovaně v celé skladbě, ale zároveň je účelem i nechat děti najít opakující se sekvence, které nemusí znova vyskládat stejnými kartičkami. Pro kreativní jedince a větší zábavu je lepší vytvořit si kartičky sami tak, že se u pohybů vyfotíte. Zkoumejte, jak bude tanec vypadat, když budete kartičky v sekvencích různě vyměňovat. A opět dětem můžete – ale nemusíte – nakonec prozradit, že vlastně programovaly tanečníka.

Podobná hra je „hand jive“ – pokud máte o parto níž sousedy, kteří nemají rádi dupání nad hlavami, můžete „tančit“ jen rukama. A kdo by chtěl vynechat hudbu a rytmus a zaměřit se spíše na přesnost, může si jen zahrát na robota (hra na robota).

Postřeh rodiče: Děti, které mají rády tančení podle návodu, už si asi samy našly webové stránky nebo aplikace, kde se na nějakou hudbu předvádí choreografie, takže je tato hra na první pohled nemusí zaujmout. Řekněte jim ale, že mají šanci být teď na druhé straně – místo opakování nápadu někoho jiného mají vymyslet vlastní tanec a zaznamenat ho.

Další aktivity v této části zahrnují hry při kreslení, např. domečky – kreslete domečky a sledujte podobnosti mezi různými kresbami, ideálně různých autorů. Jaké znaky musí kresba mít, aby bylo jasné, že je to domeček? Co se dá vynechat nebo obměnit, aby to pořád byl domeček (analogicky autíčko, panenka, zvířátko apod.)? Jinou kreslicí aktivitou jsou obrazce – kreslíte geometrické obrazce podle návodu. Nakreslili jste je přesně podle zadání? Nebo srovnejte zadání s výsledkem – je někde chyba? U některých aktivit je problém, že v materiálech jsou použity anglické texty, místo kterých musíte najít český ekvivalent – např. dešifrování zakódované známé básničky (luštění šifry) nebo hraní si s písničkou (rozvíjení příběhu), u které by ale myslím stálo za to naučit se ji v angličtině, protože je opravdu vtipná).

• Mini missions

Ideální pro rodiče s minimem času na přípravu, protože jsou to podobné aktivity jako předchozí, ale mnohem stručněji popsané. Jsou rozdělené podle toho, jakou dovednost informatického myšlení procvičují (algoritmizace, abstrakce, vyhodnocování, dekompozice, vzorce a posloupnosti, logika). Není zde uvedený věk, pro který jsou vhodné, berte je spíš jen jako nápady, které už si přizpůsobíte sami.

Jednou z oblastí rozvíjení informatického myšlení je například hledání opakujících se vzorců, podobností a práce s nimi. Můžete k tomu využít listí v přírodě, ovoce, oblečení ve skříni – podle čeho je můžete třídit? Případně si při hodnocení a posuzování vyzkoušejte roli filmového nebo knižního kritika, přičemž si předem určete, na základě jakých kritérií budete hodnotit úspěch díla. Naplánujte členům rodiny cvičení na každý den nebo jim udělejte obložený chleba tak, aby byl zdravý a zároveň dobrý, a nakonec hodnoťte, jaký mělo vše úspěch. Miniúkoly zaměřené na logiku jsou možná známější (piškvorky nebo magické čtverce), ale i méně známé, jako například zabírání si čtverců na pravidelně tečkovaném papíře postupným spojováním bodů.

• Interactive learning games

…aneb když dítě trvá na hraní her na počítači, ale vy to uděláte chytře – tyhle hry dítě něco naučí. Ovšem nepočítejte s tím, že k nim dítě „odložíte“, protože je v nich dost anglického textu, a tak je potřeba, abyste dítěti pomohli s pochopením zadání. Na druhou stranu, možná tak zabijete dvě mouchy jednou ranou a vy i dítě si něco z angličtiny zopakujete.

Je tu šest her, které se hrají na počítači, ale vždy je k principům jejich fungování něco „odborněji“ vysvětleno: například si střílíte na asteroidy (Odpalovač asteroidů), ale při tom se dozvíte, jak počítač zaznamenává skóre a že je to proměnná – a pomůžete ji i vypočítat. Ve hře Co patří k sobě? zase třídíte sportovcům vlajky, dresy a vybavení na základě podobností a logických postupů a v Luštění kódů dešifrujete sdělení posunováním písmen za pomocí rotujících disků a dozvíte se, že na podobném principu fungoval kdysi šifrovací stroj Enigma.

Postřeh rodiče: Pokud nechcete s dítětem sedět u počítače a vše překládat a místo toho využijete automatický překlad stránky do češtiny, pozor na hry s písmenky, kde takový překlad znemožní úspěšné řešení (například u hry Naše zoo – stane se, že počítač „přeloží“ písmenko I do češtiny jako slovo „já“ a pak luštěné slovo nedává smysl. Možná je to ale příležitost dětem vysvětlit, jak funguje algoritmus strojového překladu).

Rodičům a dětem se líbilo: názorné příklady, materiály ke stažení, vysvětlivky – dítě se něco dozví a pak samo vykládá rodičům, že už ví, co je to např. abstrakce a vysvětluje to po svém na jiných příkladech.

Rodičům a dětem chybělo: více času na pročtení zadání (nejsou to často hry na chvilku), v některých případech větší a konkrétní propojení s praxí, větší náročnost úkolů (nebo třeba odstupňování od lehkých po těžké).

Stručné shrnutí na závěr: stránka je zajímavá a plná dobrých nápadů, jen chvíli trvá se na ní zorientovat, proto se hodí vyhradit si na to některé deštivé odpoledne (nebo půlden karantény), i když je hry možné hrát i venku. Pro rodiče, kteří s dětmi rádi podobné hry a luštění vymýšlejí i jindy, nebo pro děti, které se s takovými aktivitami setkají například ve skautu nebo jiných kroužcích, jsou možná principy těchto her často známé. Ale jako ukázka, kde všude využíváme „informatické myšlení“, a jak ho dále podporovat, se dá www.barefootcomputing.org určitě doporučit.

Autorka: Jana Čtveráčková

8. 10. 2020 – Pozítří 10. října 2020 začíná EU CodeWeek, který si dává za cíl popularizovat programování v očích veřejnosti. Zatím je v Česku zaregistrováno přes 100 akcí a další přibývají. Zároveň ve stejný termín probíhá i Hodina kódu.

Tento rok budou akce vztažené k programování probíhat v termínech od 10. do 25. října 2020. Minulý rok bylo v Evropě celkem 73 tisíc akcí a 232 v ČR, letos je zatím přihlášeno ze zřejmých důvodů pouze 27 tisíc, u nás přes 100. Vzhledem k probíhajícím opatřením v boji s pandemií bude většina akcí probíhat on-line, resp. „z domu“. Evropský týden programování nabízí zábavné aktivity, ke kterým se budou moci připojit účastníci naživo, z domova nebo ze školy. Všechny akce konané v Česku naleznete na této mapě. Týden programování organizují de facto sami organizátoři akcí.

„V rámci Jednoty školských informatiků jsme se letos zaměřili především na pomoc se zprostředkováním finanční podpory pro školy v programu Meet and Code (podpora pro organizátory on-line programovacích akcí). Týden programování u nás podporuje dále také Digikoalice, Dům zahraničních služeb, Czechitas a mnozí další,” konstatuje Daniel Lessner, předseda Jednoty školských informatiků.

„V Czechitas podporujeme Evropský týden programování a Hodinu kódu tak, že vyzýváme lidi z komunity, aby šli odučit alespoň hodinu programování například na svoji domovskou školu nebo pro děti kolegů ze svého zaměstnání. Další možností je uspořádat třeba jen hodinku programování pro děti své nebo děti svých kamarádů. My pak dětem, které se zúčastnily, posíláme za odměnu nálepky a tetovačky,” říká Adéla Sýkorová, marketingová specialistka z organizace Czechitas.

Přemýšlíte, že byste také učili v rámci EU CodeWeek programování? Využijte k inspiraci tyto materiály a nezapomeňte svoji akci přihlásit zde. Evropský týden programování 2020 bude oficiálně virtuálně zahájen 8. října v 17 hodin středoevropského času. Akci budou organizátoři streamovat na Facebook a YouTube. Zúčastní se jí zástupci Evropské komise a významní autoři zajímavých programovacích materiálů.

„Ten, kdo v současné době nemá alespoň základní počítačové dovednosti, přichází o zdroj informací, alternativní formu sociální interakce i lepší pracovní příležitosti. U mladší generace to platí dvojnásob a u té je potřeba tyto znalosti prohlubovat a nebýt jen „obyčejným“ uživatelem. Dle studií totiž 65 % pracovních míst, které jednou obsadí děti, které přichází na základní školu, zatím vůbec neexistuje! Evropský týden programování je skvělou příležitostí, jak si vyzkoušet základy programování, robotiky a logiky, ať už je vám 10, nebo 60 let.  Jsem moc rád, že i letos na seznamu událostí najdete i akce organizované dobrovolníky z CoderDojo. Příští týden ve středu si také můžete zkusit programovat s europoslanci – snad nám to půjde,” dodává europoslanec Luděk Niedermayer, ambasador CoderDojo Česká republika.

V roce 2019 se Evropského týdne programování zúčastnilo 4,2 milionu lidí ve více než 80 zemích celého světa. Průměrnému účastníkovi bylo 11 let, 49 % účastníků ročníku 2019 byly ženy nebo dívky. 92 % akcí Evropského týdne programování se konalo ve školách, což ukazuje, že snahy o větší zapojení učitelů do ročníku 2019 byly úspěšné.

Bee-bot, Cubetto, Rugged robot, Ozobot, LEGO WeDo, Arduino... Taky vám jde z těchto názvů hlava kolem? A co teprve když máte pro své děti nebo žáky vybrat toho pravého výukového robota!

S tím vám pomohou naše nová videa - Hanka Šandová z Centra technického vzdelávání _Půda Městské knihovny Polička a Lukáš Janků z firmy Moravia Consulting, specialisté na výukové roboty a další pomůcky, v nich představují širokou nabídku výukových robotů pro všechny stupně škol.

Všechna videa najdete na našem Youtube kanále.

Každý rodič si pro své dítě přeje to nejlepší. Aby se jim splnily sny, aby byly v životě šťastné a dělaly něco, co je baví. Jako dospělí máme lepší přehled o pracovních příležitostech, a tak můžeme své děti nasměrovat k něčemu, co je bude nejen bavit, ale i živit. Pokud si nejste jistí, jestli jsou informační technologie pro vaše dítě správná volba, napoví vám článek na blogu webové stránky codemonkey.com. Sepsala jej Melanie Sovann, která se věnuje dětské psychologii a vzdělávání.

Poznáváte své děti ve většině následujících bodů?

1) Baví je technické předměty – přírodní vědy, technologie, matematika. Tyto obory spojuje podobný styl myšlení a přístupu k řešení problémů.

2) Rády řeší úkoly – některé lidi výzvy děsí, jiné lákají. Pokud mají vaše děti rády hádanky, rébusy či hlavolamy a nevzdávají se, dokud nepřijdou na řešení, bude je bavit i programování.

3) Jsou založeny spíše logicky než emocionálně – stejně jako dospělí mají i děti různé osobnosti. Pro racionálně založené děti budou počítače dobrá trefa.

4) Technologie už je zaujaly – díky různým aplikacím mohou děti už od předškolního věku objevovat základy programování. Pokud vaše dítě podobná aktivita bavila, je velká šance, že bude chtít objevovat stále složitější věci.

5) Nejsou jen pasivními konzumenty technologií – v dnešní době tráví všechny děti hodně času před obrazovkou. Dobrým znamením ale je, pokud vaše dítě více baví hry a zábavné aplikace než například jen sledování videí.

6) Chtějí přijít věcem na kloub – zajímá je, jak věci fungují. Budoucí programátoři nevidí jen to, jak vyskočí topinka z toustovače, chtějí vědět, jak a proč se to stalo.

7) Hodně se ptají – to opět naznačuje, že vaše dítě zajímá podstata fungování věcí. Otázkami se děti učí, a dítě, které se pořád ptá, se chce pořád učit.

8) Rychle se učí z vlastních chyb – při osvojování si nových věcí je naprosto přirozené dělat chyby. Ti, kdo je využijí k ponaučení a dalšímu pokroku, tak, aby se podobné chybě v budoucnu vyhnuli, se učí mnohem rychleji.

9) Nebojí se těžkých, komplexních úkolů – některé děti velmi obtížné úkoly rovnou odradí, jiné se do nich pustí, ale po krátké době jim dojde trpělivost. Pokud je vaše dítě potenciální programátor, bude se snažit přijít na řešení bez ohledu na čas.

10) Rády si hrají samy – takových dětí je poměrně mnoho. Neznamená to, že nejsou společenské, jen potřebují svůj klid, aby se soustředily na svoje objevování, čímž se učí nejvíce a nejrychleji.

11) Jsou spíše introvertní – každý jsme jiný a nedá se říct, že některý typ osobnosti je lepší nebo horší. Introvertně založení lidé upřednostňují spíše samotářské profese, zaměřené na řešení problémů. Není na tom nic špatného, když neplýtvají energií na sociální interakci na pracovišti, zbude jim jí více
na práci samotnou a společenské vztahy rozvíjejí ve svém volném čase.

12) Mají dominantní levou mozkovou hemisféru – podle výzkumů je právě ona zodpovědná za logické myšlení a racionalitu oproti pravé, která
má na svědomí spíše kreativitu a umělecké projevy.

Těchto dvanáct bodů berte jako vodítko k zamyšlení. Nejdůležitější je nezapomínat, že zájmy se často s věkem mění, proto je dobré umožnit dětem vyzkoušet si co nejvíce různých druhů činností a zájmových oblastí v mladém věku tak, aby získaly různorodé zkušenosti a samy si našly, co je baví.

Autorka: Jana Čtveráčková

V dnešním článku přinášíme tip na zajímavý počin Williama Laua, učitele informatiky na britské střední škole, díky němuž můžeme poznat svět výpočetní techniky poměrně nevšední formou. Za vším stála myšlenka nerovné startovní čáry dětí nebo i dospělých, kteří se poprvé setkají s výukou informatiky – v obeznámenosti s technikou jsou velké rozdíly, které Williama Laua napadlo pomoci překlenout způsobem, který je snadno dostupný všem. A tak vznikly „Informatické omalovánky“.

S jejich pomocí můžeme hardwaru, který je často jen černý, šedý nebo bílý, vdechnout barvy. Obrázky přitáhnou pozornost těch, kteří mají pocit, že exaktní technika a nespoutaná tvořivost fantazie jsou neslučitelné světy. Už hodně malé děti rády vybarvují a rády se ptají, proto je u obrázků vždy i jednoduchý text na vysvětlení (ze kterých mohou rodiče nebo učitelé čerpat nápovědu, pokud si sami nejsou jistí odpovědí). Knížka však slouží nejen jako omalovánky pro malé děti, ale i jako vzdělávací materiál s občasnými kvízy.

Témata vybíral autor přibližně podle obsahu učiva informatiky na střední škole v Británii a pokryl tak ty nejdůležitější koncepty potřebné pro pochopení fungování informačních technologií. Některé pojmy nám mohou přijít běžné, jako například mikroprocesor, ale často možná nevíme, jak ve skutečnosti vypadají nebo k čemu přesně slouží. Tato zajímavá knížka nám dospělým i starším dětem může nenásilnou formou pomoci je pochopit. Autor ji dává
k dispozici zdarma ke stažení v PDF formě (můžete si tak vytisknout třeba jen některé stránky) nebo si na Amazonu můžete koupit papírový tisk.

Co konkrétně v omalovánkách najdete:

Stránky s obrázky a stručnými popisky jsou řazeny tematicky, od hardwaru (laptop, pevný disk
a jiná paměťová média dokonce včetně diskety) a vestavěných systémů (abychom si uvědomili,
že i navigace, pračka nebo fotoaparát využívají software), přes nákresy propojení počítačových sítí až k softwaru. Dále se knížka věnuje myšlence programování (ukázka programovacích jazyků), seznámí nás jednoduše s dvojkovou soustavou, díky níž s počítači komunikujeme, i s pixely, vše neustále s možností vybarvovat si znázorněné koncepty, jak se nám zlíbí. Ke konci knížky se dostáváme k ukázkám různých zařízení a přístrojů pro práci i zábavu, které by se bez informačních technologií neobešly, například virtuální brýle, 3D tiskárna a další, až po příklady využití umělé inteligence (roboti – se zmínkou o Karlu Čapkovi – či autonomní vozidla). A jako třešnička je tu pár aktivit typu osmisměrka nebo spojování pojmů. Na posledních stranách najdeme odpovědi k průběžným kvízům a doporučení na další knížky nebo webové stránky.

Pastelky, fixy a gelová pera do pozoru – představivosti se meze nekladou!

Autorka: Jana Čtveráčková

Jaroslav Kratochvíl je známým dokumentárním režisérem a nyní také autorem a režisérem dokumentárního seriálu Futuretro, který můžete vidět na ČT2 od března 2021. Seriál má ukázat, jak se vývojem technologií rychle mění svět kolem nás a že je potřeba se na tyto změny připravit.

Můžeš nám blíže představit seriál Futuretro, na kterém teď pracuješ? 

Jedná se o osmidílný seriál a každý díl je zaměřený nějaké oblasti, a to konkrétně: 

1.     Smart město 

2.     Smart budoucnost

3.     Smart člověk

4.     Smart domov 

5.     Smart kultura a volný čas 

6.     Smart práce 

7.     Smart stát 

8.     Smart svět 

Koncept je takový, že máme moderátorské duo: Naomi Adachi je známá infuencerka, moderátorka, gamerka. Ona  reprezentuje generaci, která je s technologiemi sžitá, jsou naprostou součástí jejího života, technologie ji živí a baví zároveň. Vedle ní je Michal Isteník, který je jenom o 12 let starší než Naomi, ale nemá například Facebook,
představuje takového přemýšlivého skeptika. Spolu navštěvují  různá místa, kde nové technologie vznikají, zkouší je, testují je. Hovoří s lidmi, kteří se podílejí na jejich vývoji. Následně tyto technologie sami za sebe hodnotí. Každý z nich zastupuje protikladný přístup, takže se takzvaně navzájem vyvažují. 

Co má seriál divákovi ukázat? Co je jeho hlavní myšlenkou? 

Hlavní myšlenka je, že náš svět se díky technologiím neustále mění a my na to musíme být nějakým způsobem připraveni. Pokud lidé v seriálů uvidí, kolik různých oblastí a s jak velkou akcelerací a změnami prochází, mohou například přitlačit na školy svých dětí. Chtít ve vzdělávacím systému změnu,  aby se jejich děti během výuky na budoucnost připravovaly. Proto moderátoři na konci každého dílu odkazují na náš web iMyšlení a na naší aplikaci. Také se vždy lidí, se kterými natáčíme, ptáme na dvě zásadní otázky. První otázka zní, jak se promění váš obor v roce 2050. A druhá otázka – pokud by měli příležitost jít opět do první třídy,  jaké znalosti nebo kompetence by se chtěli ve škole učit, aby uspěli v roce 2050.

Jaké technologie a vymoženosti Tě během natáčení zaujaly a proč?

Pro mě je překvapující, že v každé z 8 oblastí, ke které se stahuje jeden díl, už nějakým způsobem funguje virtuální realita. Jsem přesvědčen, že v budoucnu bude naprosto normální, že budeme mít na pracovním stole vedle klasických laptopů, iPodů také brýle na virtuální realitu, a to v různých oborech. S virtuální realitou jsme se setkali v lékařství, v oblasti smart práce, v architektuře, v trávení volného času. Dozvěděli jsme se také, že když jsi například bagrista, tak se učíš ve virtuální realitě ovládání bagru. Což mi přijde neuvěřitelný. 

Také bylo překvapivé, kolik talentových, schopných, podnikavých lidí v republice máme. Jak jsou ochotni jít za svými nápady, které mohou zprvu vypadat bláznivě a jim se podaří je nějakým způsobem realizovat. 

Myslíš i nějaké konkrétní osobnosti?

Teď jsem natáčeli s panem Markem Polčákem, majitelem VRgeniers, který vylepšil brýle na virtuální realitu. Tyto brýle jsou využívány jako trenažér výuky letu na F18 (na stíhačce).

Velmi překvapený jsem také byl, když jsem jednali s autorem inovace na zpracovávání plastového odpadu z kontejnerů, majitelem Via Alta, panem Jakubem Johnem.  Dnes se musí odpad třídit, on však přišel s technologií, která zpracuje všechen odpad a umožní třídění omezit. Když jsme za ním jeli, domnívali jsme se, že jej najdeme v nějaké laboratoři. Ale firma se nacházela ve staré JZD, kde pracují tři lidé jako dělníci. 

Natáčeli jsme také s českým vývojářem 3D tiskáren, panem Josefem Průšou. U něj je neuvěřitelné, že mu je teprve 30 let a už mu patří 20 procent světového trhu s tímto produktem.

Vidím, že natáčíte hodně v terénu a na různých místech. 

Ano, po celé republice. Naposled jsme natáčeli robotickou operaci v nemocnici na Homolce. Předtím jsme natáčeli v laboratoři super čistých prostor, kde se vytvářejí buňky. A také třeba ve Špitálce, což je průmyslový areál v Brně, který se bude měnit na moderní čtvrť.

Kdy je plánované vysílání seriálu?  

V březnu 2021 na ČT2 ve večerních hodinách.

V seriálu se objeví také části, ve kterých dostávají moderátoři různé výzvy. Oba dělají stejnou činnost, ale každý v jiném prostředí a my to srovnáváme. Například dostávají běžné úkoly - jako je zatopit, uvařit, vyvenčit psa - ve smart domu a ,,hloupém“ domu. V díle Smart stát si bude Naomi zakládat firmu v Estonsku na dálku a Michal bude mít za úkol založit firmu v Čechách. My budeme testovat, kdo úkol splní rychleji. Asi  mohu prozradit, že s trochou nadsázky je to v Estonsku možné asi za 5 minut. Něco podobného máme v každém díle.

Byla naopak oblast, ve které  moderní technologie spíše selhaly a byla vhodnější ta ,,klasická“ cesta?

Ono se ukazuje, že technologie nemohou pracovat bez člověka. Není to tak, že by technologie úplně nahradily lidskou práci. Technologie nahrazují některé činnosti, které technologie zvládnou a lidé už je nechtějí dělat. Nejdůležitější je stejně to, jak lidé s těmito technologiemi kooperují, respektive i ty technologie s těmi lidmi. Ve chvíli, kdy je kooperace správně nastavená, tak to lidem pomáhá, ulehčuje život a zvyšuje produktivitu. Ve chvíli, kdy kooperace nefunguje, to všechny benefity ztrácí. 

Jaký máš názor na vzdělávání v informatice v dnešní době a na přípravu dětí na budoucnost? 

Podle mě je potřeba naučit děti s technologiemi spolupracovat a najít nějakou synergii. Dovedu si představit, že technologie budou do výuky promlouvat více a že nebudou pouze v informatice. Budou jasnou součástí jiných předmětů. Například na výtvarné výchově se vedle klasického malování bude učit fotoshop nebo editace videí. Na hudební výchově vedle zpěvu a memorování údajů o skladatelích se bude žák učit vytvářet elektronickou hudbu na laptopech. V rámci dějepisu se bude pracovat s technologiemi, které nám dovedou zpřítomnit minulost pomocí fotografií nebo videoarchivů. Za mě ideální výuka informatiky je taková, kdy technologické dovednosti nejsou pouze v jednom předmětu, ale stávají se součástí ostatních předmětů. Učitelům ulehčují výuku a žákům ulehčují a zpříjemňují proces učení. 

Autor: Michaela Svobodová

Dne 28. srpna proběhla na půdě pedagogické fakulty v Český Budějovicích konference Nová informatika, kde byli učitelé 2. stupně ZŠ seznámeni s chystanými změnami ve výuce informatiky na 2. stupni ZŠ. 

Konference zahrnovala především praktickou část - 12 workshopů, kde si účastníci mohli sami ,,osahat" nové robotické a výukové pomůcky a vyzkoušet si tak práci s nimi. 

Mezi uvedenými pomůckami pro moderní výuku informatiky se objevily například: 

• Ozobot, 
• Micro:bit, 
• Bee-bot, 
• interaktivní učebnice Práce s daty
• Scratch, 
• Blue-bot a TacTile
• robotické Lego
• bobří úlohy ze soutěže Bobřík informatiky.

Velký zájem účastníků vzbudila vzdělávací pomůcka - robot Nao, který byl na konferenci představen. 

Během dne proběhla také řízená diskuze na téma chystaných inovací ve výuce informatiky a na otázky zúčastněných učitelů odpovídal host konference - ředitel odboru základního školství MŠMT Mgr. Jaroslav Faltýn.

,,Akce se vydařila, všechny pomůcky fungovaly. Učitelé jevili o vše zájem, snažili se pracovat, ptali se, a byli také na konci řádně unaveni, " sdělil garant projektu PRIM pan Jiří Vaníček, který konferenci pořádal. 

Pan Vaníček připomněl, že již vloni proběhla v rámci pojektu PRIM podobná konference pro učitele 1. stupně a nyní pro učitelé 2. stupně ZŠ. ,,Minulá konference se v uplynulém školním roce promítla do zvýšeného zájmu učitelů o konkrétní školení k jednotlivým tematickým celkům jako robotika, programování. Očekáváme, že podobný dopad na již konkrétní zaměření bude mít i tato konference," dodal na na závěr. 

Věříme, že konference učitelům pomohla s přípravou na chystané změny a ukázala, že nová výuka informatiky nemusí být tak náročná. Velkým pomocníkem do budoucna mohou být pro učitelé také naše vzdělávací učebnice a online kurzy MOOC, které v průběhu projektu PRIM vznikaly. 

Autor: Michaela Svobodová

Slouží k inspiraci nebo jen jako další žrout času učitelů? V dnešním odlehčeném tématu je řeč o nástěnkách a jiné výzdobě počítačových učeben. Alan O’Donohoe, školitel a poradce pro výuku programování na školách, se díky své profesi podíval do mnoha různých škol a má úctyhodnou sbírku fotografií z jejich počítačových učeben. Svoje postřehy sepsal
v článku na webu Hello World.

Vlivu vyzdobené učebny na vzdělávací proces se věnuje jen několik málo studií, přičemž jejich závěry se rozcházejí. Ve prospěch výzdoby hovoří fakt, že mnohé učitele taková aktivita baví, přináší jim příjemné rozptýlení od běžných povinností a naději, že díky kreativně pojatému prostředí přenesou něco ze svého nadšení pro vyučovaný předmět i na studenty. V některých školách se od učitelů výzdoba třídy jednoduše očekává jako tradiční součást jejich práce. Mezi argumenty, které takové zpestřování učeben spíše zavrhují, patří například časová náročnost na přípravu, instalaci a následné odstranění výzdoby. Tato činnost by se proto neměla automaticky považovat za jednu z povinností učitele. Přínos pro žáky není prokázaný a přehnaná výzdoba může dokonce vést
k nežádoucímu rozptylování žáků s poruchami soustředění.

Pokud ale patříte mezi učitele, kteří třídu rádi kreativně oživí, nechte se inspirovat nápady posbíranými Alanem O‘Donohoem, doplněnými fotoalbem:

1) Zapojte do výzdoby studenty, například formou soutěže. K vyhlášení vítězných návrhů můžete přizvat zpravodaje z místních novin, soutěži to mezi studenty přidá na prestiži.

2) Využijte nástěnky ke zvýšení povědomí o tématu, ke kterému chcete přilákat pozornost studentů, například nebezpečí číhající ve virtuálním prostoru, kariérní příležitosti apod.

3) Nápisy či plakáty poslouží i jako připomínka pravidel a rad, které jste společně probírali,
v informatice například zásady typu „nejdříve si definuj, jaký problém řešíš“.

4) Udělejte z nástěnky „zeď slávy“, na které vystavíte úspěšné práce svých žáků, oceníte nejlepší řešitele, projekt týdne a podobně. Dejte vědět i rodičům o ocenění jejich dítěte.

5) Vystavte na nástěnce ukázku úspěšného řešení – na rozdíl od předchozího bodu ale formou názorného příkladu či návodu, jak na to, pokud si žáci s něčím nevědí rady.

6) Vylepte na zdi tipy a odkazy na další zdroje informací a aktivit, které žákům napoví, jak a kde objevovat IT svět na vlastní pěst – využijete tak plakáty organizací, zabývajících se propagací informatiky a programování pro děti.

7) Pokud právě se studenty pracujete na časově náročnějším úkolu, pomůže jim, když mají na očích schematický přehled, plán, kde se mohou zorientovat, jak daleko už postoupili, co se jim povedlo, co je ještě čeká a jaký je cíl. Bez celkového přehledu mohou žáci pracující na déle trvajících projektech někdy ztrácet motivaci.

8) Vyvěste si „taháky“ se slovní zásobou – pojmy týkající se programování a informatiky nemusí působit právě esteticky, jde spíše o jejich praktický přínos. Nesnažte se třídu zahltit velkým množstvím výrazů, ale nechte je žákům na očích a občas je použijte jako kartičky do kvízu, jako konverzační téma na začátek hodiny nebo některá slova před začátkem hodiny odstraňte a nechte studenty vzpomínat, která to byla.

9) Zmapujte a znázorněte si pokroky třídy. Autor článku upřednostňuje spíše průběžné zaznamenávání elektronickou formou, ale jak sám zjistil, studenty silně motivuje viditelná, tištěná verze přehledu, jak si kdo vede. Lepší je ale vyhýbat se zde známkám a hodnocení a zobrazovat a aktualizovat jen postup v práci
na projektech a úkolech.

10) Vystavte si tematické zajímavosti, počítačové komponenty, herní konzoly a podobné věci, které vzbudí zájem žáků nebo se na ně můžete ptát vy jich – kam asi tohle patří?

11) Sestavte galerii fotografií svých studentů, jak pracují ve třídě na projektech. Při výběru fotografií vám pomůže představit si, jestli by se hodily
do propagační brožurky školy.

12) S využitím vitrínek si vytvořte malé „muzeum technologií“. Můžete poprosit i širší okolí o darování nebo zapůjčení předmětů jako například zastaralé herní konzoly. Poproste ostatní učitele, aby vám k věcem napsali osobní vzpomínku a můžete pak se studenty tipovat, komu která z nich patří.

13) Místo běžné nástěnky využijte celou zeď, kterou si k tomu uzpůsobíte, jako pracovní prostor, na kterém budou vznikat například skupinové projekty dětí.

14) Poslední možností je nechat všechny zdi prázdné, jen možná počítejte s tím, že si tento přístup budete muset před ostatními obhájit.

A několik praktických tipů na závěr:

• Další inspiraci na výzdobu můžete najít například na Pinterestu nebo v učitelských skupinách na Facebooku nebo Twitteru, kde se zároveň můžete podělit i vy o svá řešení.
• Abyste studenty nástěnkou zaujali, snažte se o interaktivitu – použijte například otázky, jejichž odpovědi jsou schované pod textem, případně k vytvoření podnětného pracovního prostředí zapojte samotné interaktivní technologie.
• Zvažte, co je opravdu nutné laminovat, abyste zbytečně nezatěžovali životní prostředí.
• Zabraňte znehodnocení vystavených věcí například použitím ochranné fólie.

Autorka: Jana Čtveráčková

Dá se nejspíš předpokládat, že i následující školní rok bude muset část výuky proběhnout online. Tentokrát se ale učitelé mohou na tuto situaci připravit.

Webová stránka cultofpedagogy.com zaměřená na tipy a pomoc učitelům v jejich profesi, přináší rozhovor s Melanie Kitchen, odbornicí na výuku, která kombinuje online a offline komunikaci. Najdete zde nahrávku celého rozhovoru a sepsaných 9 bodů, ve kterých by se online výuka měla lišit od té klasické, probíhající za přítomnosti žáků i učitele v jedné třídě. Co tedy dělat jinak?

1. NA ZAČÁTKU ŠKOLNÍHO ROKU ROZVÍJEJTE VZTAHY I DIGITÁLNÍ DOVEDNOSTI STUDENTŮ

Odolejte pokušení dohánět látku nebo si udělat ve výuce náskok a seznamte studenty s nástroji, které budete využívat při případné výuce na dálku. Zkuste už teď studentům zadat úkoly, které budou mít vyplnit i odevzdat za pomoci online nástrojů. Zároveň se věnujte budování vztahů tak, aby měli žáci a studenti pocit sounáležitosti.

2. KOMUNIKACE S RODIČI BY MĚLA BÝT DŮKLADNÁ, ALE JASNÁ

Další skupinou lidí, kteří se už jednou museli nové situaci přizpůsobit, jsou rodiče. Ti také často hráli velkou roli v motivaci dětí k domácímu učení, proto sami potřebují motivaci z vaší strany. Stanovte jasná pravidla, kdy, kde a jak budete sdílet potřebné informace. Pak bude pro všechny jednodušší plnit zadání a stíhat termíny odevzdání úkolů. Vhodné je zvolit jednu platformu spíše než více různých, ideálem by bylo, kdyby to platilo pro všechny učitele téže školy. Sdělte žákům i rodičům nejen to, jak budete komunikovat vy s nimi, ale i jak a kdy se mohou obracet oni na vás. Ani vy totiž nemůžete být k dispozici non-stop. Zároveň jim nabídněte kontakt, na který se mohou obrátit, když nejste k dispozici, nebo s technickými problémy. Není také od věci umožnit předem rodičům seznámit se s technologiemi, které budete využívat, např. formou instruktážního videa.

3. ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ S OSTATNÍMI UČITELI

Do třetice k budování vztahů – v izolaci, kterou přináší práce z domova, je důležitější než kdy jindy udržovat i vztahy s kolegy. Pokud nějakou možnost nenabídne samo vedení školy, začněte online setkání organizovat sami. Pravidelně by se měly konat učitelské porady či setkání menších podpůrných skupiny, na kterých bude pozornost věnována vedle profesních záležitostí i osobním.

4. SPOLUPRACUJTE S KOLEGY I PŘI ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ S TECHNOLOGIEMI

Spolupráce učitelů není přínosná jen pro jejich duševní zdraví nebo dodržování osnov, ale také pro zvládání problémů s online nástroji. Pokud spolu učitelé dobře komunikují, nemusí každý zvlášť řešit ty stejné problémy nebo vysvětlovat těm stejným žákům, jak s online nástroji pracovat.

5. ČAS STRÁVENÝ ONLINE HODINOU SE STUDENTY VYUŽIJTE CO NEJLÉPE

Výuka na dálku je z velké části asynchronní, tedy materiály a zadání jsou studentům
k dispozici kdykoli, kdy si oni sami zvolí. Nejspíš ale budete částečně vyučovat i v reálném čase formou videohovorů. Rozdělte děti do menších skupinek, předem jim zadejte připravenou práci a v samotné  online hodině je pak nechte o látce diskutovat, spolupracovat na řešení, učit se navzájem a podobně.

6. UČIVO ZJEDNODUŠTE A ZPOMALTE TEMPO VÝUKY

V online výuce není možné obsáhnout velké množství látky, proto se budete muset zamyslet nad tím, které poznatky nebo dovednosti jsou ve vašem předmětu zásadní, a učit je pomalejším tempem. Melanie Kitchen radí, jaké otázky si položit, abyste se mohli sami rozhodnout, co budete učit. Jaké vědomosti jsou ve vašem oboru opravdu nezbytné? Na jaké budou děti navazovat za rok ve vyšší třídě? Jaké dovednosti se jim budou hodit i v jiných předmětech – například schopnost rozboru, argumentace, porozumění textu?

7. ZADÁNÍ MUSÍ BÝT SNADNO PŘÍSTUPNÉ A JEDNOZNAČNÉ

Tato rada už zazněla pod bodem 2 o komunikaci s rodiči, ale hodí se ji znovu zopakovat. Zadávejte úkoly jednoznačně (pomůže si je po sobě opakovaně přečíst), stále stejným způsobem a ve stejný čas. Zadávejte ale stejné úkoly více způsoby – písemně i formou videa, aby si žáci mohli vybrat ten, který jim nejlépe vyhovuje.

8. TRADIČNÍ ZNÁMKOVÁNÍ BY MĚLA NAHRADIT ZPĚTNÁ VAZBA

Při výuce z domu dětem více než kdy jindy místo pouhého oznámkování pomůže, když se dozvědí, co se jim podařilo, kde a proč udělaly chybu a v čem se zlepšují. Zpětnou vazbu poskytujte často a buďte konkrétní. A poproste i děti a rodiče o jejich zpětnou vazbu ohledně úkolů či vás samotných.

9. NECHTE STUDENTY TVOŘIT, ABYSTE HODNOTILI SKUTEČNĚ JEJICH PRÁCI

Při online výuce je snadné opisovat nebo si informace, na které se ptáte v testu formou klasického kvízu, vyhledat na internetu. Řešením, jak studenty hodnotit za jejich skutečně odvedenou práci, je zadávání kreativních úkolů. Nechte je tvořit videa, podcasty, psát, kreslit a podobně. V takovém případě je minimum prostoru na jakékoli snahy o podvod.

Závěrem je potřeba říci, že některé věci samozřejmě zůstávají stejné, ať už výuka probíhá online nebo ve skutečné třídě. Spousta osvědčených postupů dobrých učitelů bude fungovat i ve virtuálním světě. Některé jen možná budou vypadat malinko jinak.

Autorka: Jana Čtveráčková