Štítky

I dopravce a logistik potřebuje umět myslet jako informatik

2019-12-01T01:12:27+01:00

Umět informaticky uvažovat je v oboru logistiky a přepravy nevyhnutelné, abyste si dobře poradili s velkým množstvím informací, které dostáváte od klientů.

Markéta Hezinová má téměř dvacetiletou praxi v oblasti přepravy a logistiky. Vlastní firmu založila před třinácti lety. Pomáhá firmám i jednotlivcům plánovat, realizovat a zprostředkovávat přepravu zboží a nejrůznějších materiálů. Jak se dá v tomto oboru uplatnit informatické myšlení?

Setkala jste se už s pojmem informatické myšlení?

Nesetkala. Neznám. A zatím přesně nevím, co si pod tím představit.

V nejširším slova smyslu to znamená myslet jako informatik. Umět najít problém, dobře ho analyzovat, najít různé způsoby řešení a vybrat z nich ten nejlepší nebo nejúčinnější pro danou situaci. Následně umět zrealizovat vybrané řešení. Tedy celá tato škála. Postupům řešení, které používáte, se říká algoritmy. Tak toto vše pod informatické myšlení spadá. Učil vás někdo přemýšlet tímhle způsobem? Třeba ve škole...

Ve škole ne. Když mám nějaké nápady, vyberu si dva nebo tři důvody, proč bych to měla zrealizovat a jak to chci udělat. Následně si řeknu, jak bych mohla postupovat a k jakému výsledku bych mohla dojít. A potom to uspořádám do nějakých kroků. Ale že bychom se někde tohle učili nebo nám byl tenhle způsob vysvětlován ve škole, to si nevybavuju.

Ve své profesi tedy tenhle způsob uvažování používáte.

V oblasti přepravy je to nevyhnutelné a nutné. Setkáváme se totiž s chaosem u svých zákazníků. Tím, že často přesně nerozumí tomu, jak obor funguje do nejmenších detailů, mají jenom nějaké základní informace, setkáváme se s tím, že nám dají chumel informací, ze kterého musíme my nějakým podobným způsobem dostat nejdůležitější body, a na těch začít pracovat.

Zákazníka potřebujeme přivést třeba k tomu, že potřebujeme specifikaci toho, jak je zboží vysoké, jakou má hmotnost. Vysvětlit mu, že to potřebujeme vědět kvůli ukládání na kamion. Vysvětlit mu a někdy třeba i prostorově ukázat, že není potřeba, aby zboží dával na celý kamion, ale že když se to vhodně seskládá, zboží zabere půl kamionu, a v tom případě klient ušetří, protože bude platit jen půl kamionu.

Snažíme se z toho chumlu vzít klíčové informace, logicky je roztřídit, uspořádat je. A potom klientovi vše vysvětlit. Třeba při dokládkových přepravách je velmi časté, že klient si neumí spočítat palety na ložné metry v kamionu. Neumí si to třeba představit. To je pak ta naše práce. Přijde mi, že tak, jak je v definici popsáno informatické myšlení – automatizovat řešení pomocí algoritmického myšlení, prostě posloupnost kroků - to je přesně to, co píšu do nejrůznějších metodických postupů. My už přesně víme, jak rozkrýt, co nám v došlé objednávce chybí. Postupujeme podle nějakého předem daného scénáře, protože je to vždycky to stejné.

Jaké technologie využíváte ve svém oboru?

Když jsem se v devatenácti letech s oborem seznamovala v Rakousku, u nás to ještě nebylo tak zaběhlé, ale tam už bylo satelitní sledování pomocí GPS navigací. To bylo moje první setkání s technologiemi. Potom to bylo v logistice – systém skladové evidence, tam se používaly aplikace a skladové scannery. V našem oboru, protože přepravy pouze realizujeme a zprostředkováváme, nejsme v roli dopravce, takové technologie nepotřebujeme.

Pro nás je základní informační technologií telefon, i když to může znít zastarale. A pak nejrůznější aplikace, které například uploadují do našeho systému objednávky přímo z webových stránek. Že bychom ale my využívali nějakou speciální technologii, tak to asi ne. Soustředíme se na to, abychom byli pro své zákazníky co nejvíc viditelní. Využíváme k tomu web a sociální sítě. Zatím jsem nedošla k tomu, že bychom potřebovali něco jiného.

Jak to je s využitím technologií u různých druhů přepravy?

U všech druhů přeprav fungují nějaké informační technologie. Zásilky je možné sledovat v dnešní době i on-line. Nejběžnější je to u menších rozvozových zásilek, je to cesta, jak si zkontrolovat zásilku. Existují aplikace, kde po zadání číselného kódu můžete najít svoji zásilku a zkontrolovat si ji.

Jaké výrazné změny jste v oboru pozorovala v posledních 15ti letech?

Má to souvislost s průmyslem 4.0 a automatizací. Souvisí to s tím, že stále více zákazníků přestane v budoucnu využívat služby zprostředkovatelů, ale budou si už nacházet své dopravce sami a s nimi budou přepravy řešit.

Další zásadní změnou je využívání jakýchkoliv on-line technologií, ať už je to sledování zásilek nebo forma on-line objednávek například přes mobilní telefon. Co vidím ve velkých výrobních firmách, je to velké propojení logistiky s výrobou. Pracovní prostory už jsou koncipovány tak, aby spolu lidi mohli více kooperovat. Hodně logistiků sedává poblíž výrobní haly. Možná, že to není nejnovější trend, ale je to cesta k zefektivnění.

Vidíte do budoucna nějakou zásadní změnu v oboru?

Logistika a doprava se bude vracet k tradičnějším druhům doprav, jako je třeba ta železniční. Doprava se stává součástí výrobního procesu, už není tak oddělovaná od průmyslu.

K čemu je ve vašem oboru důležité informatické myšlení?

Myslím si, že to velmi napomáhá odkrýt různé přehmaty a chyby, které můžou vznikat v průběhu celého procesu. Lidé jsou na vše dlouhodobě školení, mají teoretické i praktické znalosti a vědí, chyby ale přesto vznikají, protože stále pracujeme s lidmi. Chyba je to, co může zvýšit cenu přepravy. A když i sebedrobnější chybu odhalíme, můžeme zlevnit přepravu pro klienta klidně i o desítky tisíc korun.

Proč by se měly děti v tomto směru vzdělávat? Proč by se měly učit informaticky myslet?

Je to velmi důležité pro základní život. Přijde mi, že jim to potom usnadní cesty.

Opakující se činnosti si zaslouží automatizovat

2019-01-15T12:09:28+01:00

Václav Sigmund vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po dokončení studií se stal web developerem na plný úvazek, a to v zahraničním vysílání Českého rozhlasu, které mělo jako jedno z prvních u nás vlastní webové stránky. V roce 2010 začal pracovat v Bruselu, kde působil i jako informatik. V současné době pracuje pro jednu ze služeb EU a koordinuje překlady dokumentů do češtiny. I v této oblasti ovšem využije své znalosti a zkušenosti z oblasti programování a informatického myšlení.

Kdy jste se poprvé setkal s informatikou?

Jsem takové pozdní Husákovo dítě, takže nějaký první otisk výpočetní techniky si vybavuju buď v podobě kalkulačky nebo děrných štítků ze sálových počítačů, na které se u nás doma psaly poznámky nebo sloužily jako záložky. Ale první počítač tak, jak ho známe dnes, jsem viděl až v podobě videoherních automatů na nějaké pouti někdy okolo roku 1985. Okamžitě mě to uhranulo, protože to bylo o míle napřed před tehdejší socialistickou technikou. Mělo to barevnou obrazovku, hrálo to a samozřejmě to bylo interaktivní. S termínem informatika jako takovým jsem se asi setkal až někdy okolo roku 1990 na zájmovém kroužku programování, ale možná až mnohem později někdy na střední škole.

Co vám říká termín informatické myšlení?

Žádnou formální definici z hlavy asi nevytáhnu a pokud jsem někde nějakou četl měl bych k ní určitě své výhrady. Informatické myšlení je podle mě přístup k řešení problémů takovým způsobem, aby bylo možno co nejlépe využít automatizace, které nám informační a komunikační technologie nabízí. Jak probíhala výuka informatiky na základní a střední škole, na kterou jste chodil? Na základní škole nijak. Občas nás vzali do učebny vybavené klony československého počítače PMD-85/2 a po převratu se na základní škole objevila učebna s PC kompatibilními počítači dokonce v lokální síti tenkrát populárního Novell Netware. O nějakém připojení k internetu v té době ještě nemohla být řeč. Jako střední školu jsem si vybral gymnázium s rozšířenou výukou programování, kde měla výuka informatiky vysokou úroveň.

Jak by, podle vás, měla výuka informatiky vypadat, aby byla efektivní a zohlednila měnící se svět technologií?

Nevím, jak výuka informatiky v současnosti vypadá, každopádně v oblasti informatiky stejně jako v jiných oborech platí nějaké základní principy, od kterých se pak odvíjí všechno ostatní, v informatice namátkou to, že existuje nějaký postup, jak řešit problém, kterému se říká algoritmus, že od počítače lze očekávat jen chování v určitých mezích, které se souhrnně definují pod pojmem turingův stroj, že úlohu, kterou má zpracovat, se musí rozložit do malých krůčků, které umí počítač zpracovat, že má počítač určitou obecnou architekturu a existuje existuje něco jako paměť a procesor počítače a podobně. V knize Smarter than you think, jež se zabývá otázkou, jaký vliv má každodenní interakce s počítači na způsob, jak pracujeme s informacemi a vnímáme svět okolo sebe, je popsáno, jak se školáci v USA učí vytvářet jednoduché počítačové hry, přičemž sami odhalují výše uvedené principy. Výsledky své práce pak sdíli se svými vrstevníky a vzájemně si své výtvory hodnotí. Už jenom ten fakt, že nedělám nějaký školní projekt, docela pomáhá. Prostě některé věci si zažiju jenom tak, že je budu dělat. Samozřejmě jestli je taková výuka možná, bude záležet na tom, jestli seženeme pedagogy, kteří se v problematice budou sami dobře orientovat a dokážou studenty nasměrovat.

Kdy jste se rozhodl stát programátorem?

Když jsem uviděl první osmibitové domácí počítače, které uměly dost podobné věci, jako ty již zmíněné videohry na pouti, říkal jsem si, že bych chtěl umět podobné věci taky vytvářet.

Jakým způsobem využíváte informatické myšlení ve své profesi?

V současnosti se programování na plný úvazek nevěnuji, pracuji pro jednu překladatelskou službu EU v Bruselu. To samozřejmě obnáší zpracování textů v počítači. Řada postupů, které s texty provádíme, se opakuje, a tak se přímo nabízí vytvořit na tyto postupy různá makra a nástroje, které nám opakující se činnosti usnadní. Takže pokud lze nějakou naší činnost alespoň trochu automatizovat, tak se o to snažím, dá se říci, že s úspěchem.

V oblasti IT jsou softwaroví inženýři, lidé, kteří vymýšlejí principy a postupy, a pak lidé, kteří je realizují. Která z těchhle oblastí je vám bližší? A jaké nadání pro ně, podle vás, člověk potřebuje?

Než člověk začne dělat softwarového inženýra, pokud tím máme na mysli někoho, kdo se snaží sestavovat složité systémy, měl by nejdříve získat vhled do problematiky jako programátor. Konstruktér strojů by také měl mít nějakou praxi jako strojař a mít alespoň základní představu o tom, co obnáší výroba určité součástky. Myslím, že to je více otázka praxe, než nedání. Určitá schopnost abstraktního uvažování samozřejmě pomáhá, ale to jde myslím ruku v ruce s tím, jak si člověk věci osvojuje.

Jakým způsobem využíváte technologie ve svém životě?

Určitě ne tolik, kolik bych mohl. Mám mobilní telefon a počítač a umím je snad používat. Jsem rád, když mě navigace v telefonu upozorní, že na silnici, kudy chci jet, je aktuálně zácpa a vymyslí objížďku. Tajný recept nebo nestandardní způsob využití technologií, který bych vám doporučil, mě nenapadá.

Máte zkušenosti z IT v médiu, řešil jste i statistiky a vyhodnocování dat. Proč je podle vás něco takového důležité?

Krátce: co nejde dobře měřit, nejde dobře řídit. Dlouze: různé výkonnostní statistiky řeším i v současnosti v rámci zpracování překladů. Nerad používám klišé a nejsem schopen teď dohledat zdroj, ale nějaké moudré hlavy spočetly, že dnes každý den vytvoříme více záznamů, textu a různých dat, než kolik jich předchozí generace vytvořily za celou svou existenci až někdy do začátku průmyslové revoluce. To že si nějakou veličinu změřím, je pěkná věc, ale mnohem důležitější je, abych dokázal zjistit a interpretovat, čím je naměřená veličina ovlivněna.

Pracujete v jako koordinátor překladů v jedné ze služeb EU. Jaké technologie při své profesi využíváte? A jaký prostor tam má informatické myšlení?

Hlavním pracovním nástrojem je tzv. CAT tool (Computer Aided Translation). Podobně jako pro zpracování textu je dnes de-facto standardem Microsoft Word, tak v oblasti překladů je leaderem SDL Trados Studio. Je to šikovný modulární systém, který umí načíst text v téměř libovolném formátu a používat řadu slovníků, nástroje pro strojový překlad, vyhledávat, zda již byla přeložená podobná fráze atd., takže dělá spoustu rutinní práce za vás a dovoluje vám soustředit se plně na obsah textu. Poté používáme různé terminologické databáze a systémy na řízení a plánování workflow, abychom věděli, kdo co přeložil a bude překládat, jak dlouho to trvalo a kolik toho bylo. A jak už jsem zmínil výše, při opakovaném zpracování téměř čehokoliv se najde nějaký prostor pro automatizaci opakovaných úloh, takže informatické myšlení má prostor i tady.

Jaké změny jste v oboru pozoroval v posledních 15 letech? Co dnes člověk potřebuje k tomu, aby se mohl věnovat oblasti informačních technologií? A není to už příliš široký pojem?

Za posledních 15 let bylo změn hodně. Když bych si vzal jako protipříklad medicínu, tak pokud se budete oboru věnovat, máte dobrou šanci, že v padesáti z vás bude zasloužilý pan primář, který už viděl ledasjakou nemoc a bude kapacita, kterou toho příliš nepřekvapí. V informačních technologiích se terén nebo mapa každých cca pět let úplně změní a to, že někdo uměl Fortran pro sálový počítač nebo assembler MOS6502 není znalost která by se dala příliš využít. Věci se zkrátka zdokonalují a znalosti nabyté před pěti lety můžou být najednou k ničemu, protože se prosadil naprosto odlišný přístup k řešení problému, než jak se k němu přistupovalo před pár lety. To zároveň znamená, že veterána s dvaceti lety praxe může v klidu strčit do kapsy někdo čerstvě po dvacítce. Takže aby se člověk mohl věnovat informačním technologiím, potřebuje hlavně zájem, dále čas, aby mohl s konkrétní technologií experimentovat a naučit se jí používat, a nějaké to informatické minimum, tedy znalost základních principů, o které jsem zmínil v otázce o výuce.

Jaké změny vidíte do budoucna? Kam se bude obor posouvat?

Zase si půjčím jedno klišé a to, že v krátkém horizontu má člověk tendenci to, co technologie slibuje, přeceňovat, v dlouhém horizontu naopak podceňovat. Teď náš každodenní život začínají ve větší míře ovlivňovat oblasti strojového učení a umělé inteligence, která měla podle původních představ jejích tvůrců být k dispozici někdy před čtyřmi nebo pěti dekádami. Směřujeme k širšímu nasazení automatizace v rozhodovacích procesech, které donedávna vyžadovaly přímý lidský dozor. Příkladem toho jsou třeba samořiditelná auta. Jak jsem zmínil v otázce o statistice a její interpretaci, vždycky je důležité umět vysvětlit, jak jsem k modelu rozhodování, který používám, dospěl. Podle mě, ale nejsem schopen teď citovat nějaký psychologický výzkum, který by to podpořil, i když zřejmě existuje, má člověk tendenci důvěřovat údajům, které mu počítač poskytne. Pokud se například na základě nějakého modelu hodnotí rizikovost poskytnutí bankovních půjček bez dohledu a konečného rozhodnutí skutečných zaměstnanců banky,kteří dokážou přehodnotit okolnosti konkrétní žádosti, může se stát, že někdo na půjčku nedosáhne, a nebude nikdy přesně vědět proč. To je fenomén, kterému se začalo říkat "digitální totalita". Určitým řešením bude do budoucna muset být podobně, jako dnes přehnaně protěžované GDPR, nějaké nařízení v podobě a standardů a požadavků na audit automatizovaných rozhodovacích modelů a procesů. A stejně tak, jako máme dnes v rámci GDPR právo vědět, jaké informace o nás nějaký subjekt schraňuje, stejně tak bychom měli mít právo vědět, na základě čeho nějaký subjekt rozhodl o našem požadavku. Prostě se z použití počítače pro rozhodování o lidech stává etická otázka, ale to je asi na samostatné povídání.

K čemu je, podle vás, dobré informatické myšlení v běžném životě?

Pár příkladů jsem zmínil, může vám ulehčit vaši práci a něco automatizovat. Dává určitý pohled na řešení každodenních situací, ale osobně si myslím, že informatické myšlení by nemělo převažovat. Vždycky je vhodnější, pokud se doplňuje s dalšími přístupy k řešení problému.

Pochopit, jak fungují technologie, a umět si poradit

2019-01-15T12:26:47+01:00

Lidé by měli o všem přemýšlet v širším kontextu. Díky tomu, že pochopí, jak technologie fungují, si pak umějí sami poradit, když nastanou nějaké technické potíže.

Pavel Pressburg se celý svůj profesní život věnuje tradiční oblasti – pivovarnictví. Stal se dokonce mistrem republiky v čepování piva. Jak sám říká: Pivo je nejstarší kulturní nápoj. Až osm tisíc let zpátky v Mezopotámii zemědělci pravděpodobně vynalezli nápoj, který by se dal nazvat pivem, kaš. Jaké moderní technologie se využívají při výrobě piva? A proč by měli umět informaticky myslet lidé, kteří se na výrobě, ale i čepování piva podílejí?

Co vám říká termín informatické myšlení?

Spojil bych si ho s informatikou, ale nevím, co všechno obnáší.

Vysvětluje se jako schopnost myslet jako informatik. Je založeno na principech, při kterých člověk najde problém, analyzuje ho, najde možné způsoby řešení, vybere jeden z nich ten, který se za daných podmínek jeví jako nejlepší, a pak problém vyřeší. Uplatňují se tyto postupy i v tom, co děláte vy?

Ano, to se děje i v našem oboru. Třeba v hospodě se výčepnímu stane, že mu během provozu přestane téct pivo. Taková nešťastná situace. Musí znát výčepní techniku a nápojové cesty, aby si s tím dokázal poradit. Musí vybrat z možností, čím to tak může být. Postupně pak dohledává, vylučuje, až konečně narazí na ten problém. A technickou záležitost by měl umět vyřešit, opravit, zajistit nápravu nebo učinit nějaké další kroky, aby mu teklo pivo a bylo všechno v pořádku.

A při výrobě piva, jakou roli hrají v současnosti technologie a postupy s nimi související?

Proces výroby piva ve velkém pivovaru je vesměs řízený počítači. Sládci jsou dneska spíš operátoři, takže pracují víc s počítačem, než s nějakými hrubými mechanickými nástroji. Výrobu piva samozřejmě musejí znát postaru. Může se totiž stát, že nastane výpadek, a kvůli tomu se pivo přeci vařit nepřestane. Pak musejí přijít zkušenosti sládka. Ten musí umět uvařit pivo i bez té techniky.

Jak tedy vypadá takový proces výroby piva? V čem všem jsou zapojeny moderní technologie?

Od úplného začátku. Když přivezete do pivovaru ječmen na výrobu sladu, kamion je přistavený k laboratoři. Do ječmene se zasunou robotické paže, které naberou vzorky z různé hloubky nákladu. Ty jdou okamžitě do laboratoře, kde se dělají různé rozbory, jestli ječmen nemá plísně, jakou má vlhkost, jaký je obsah škrobů napříč zrnem. Z toho pak totiž vychází cukernatost a kvalita výsledného sladu. Začíná to tedy hned za branou.

A moderní technologie provázejí celý proces výroby piva až do expedice piva z areálu. I když ani tím to nekončí. Dnes rozvážíme pivo převážně v tancích, to je taky nová technologie. Používá se při ní protitlak, aby pivo při přečerpávání nepěnilo.

Jak se proměňují technologie, které se využívají při výrobě piva? Jak tomu bylo v minulosti?

Před první světovou válkou, ale i za první republiky bylo na našem území strašně moc pivovarů různých velikostí. Řada jich zanikla nejprve během válek - zejména obilí bylo třeba na něco jiného, a posléze vinou bolševiků, kteří zlikvidovali pestrost druhů piva a zachovali bůhvíproč jen klasický spodně kvašený ležák. Dnes je malý pivovar téměř v každé čtvrti větších měst. Člověk může ochutnat piva nejrůznějšího typu, třeba ipu, pšeničné pivo, belgické pivo. Ale i přístup k ležáku se liší zemi od země. Například srovnání Česka a Velké Británie. Tam chtějí, aby pivo řetízkovalo, pouštělo bublinky ode dna. To je pro ně známka dobré kvality. My si naopak přejeme, aby bublinky nikam neutíkaly a dělalo to ten říz nebo pěnu. Způsob čepování piva je také důležitý.

Mnohé procesy prodělaly změnu v podobě využitých technologií. To, co se dříve dělalo ručně, dnes nahradí stroje, které ale ovládají stále lidé zaměstnaní v pivovaru.

Proč je podle vás při téhle práci důležité informatické myšlení?

Lidé by se měli ve své profesi dál rozvíjet, neustrnout na tom, co sami v danou chvíli dělají. Pochopit, jak funguje celý proces toho, čeho jsou součástí. U výrobního procesu by to pak mělo být nejen to, co dělají, ale i to, co tomu předchází a co následuje. Když udělají svoji část, měli by vědět, co se s výsledkem jejich práce děje dál. Měli by o všem přemýšlet v širším kontextu a to včetně technologií. Díky tomu, že lidé pochopí, jak věci fungují, a znají třeba i vývoj a historii, jak se vše dostalo do tohoto bodu, umějí si sami poradit, když nastanou nějaké technické potíže, snaží se sami té chybě přijít na kloub dřív, než zavolají nějakou technickou podporu.

Sporty se často podobají počítačovému programu

2019-01-05T18:23:55+01:00

Sporty vypadají velmi kreativně, ale je to většinou jako počítačový program. Naučená schémata, která běží, jedno za druhým.

Petr Koukal je nejúspěšnější český badmintonový hráč. Devětkrát vyhrál titul mistra republiky a zúčastnil se tří olympijských her. Na základě vlastních životních zkušeností založil Nadační fond Petra Koukala a v rámci projektu STK pro chlapy dělá osvětu a snaží se motivovat muže k tomu, aby se víc starali o své zdraví. Jaký je jeho pohled na využití technologií při sportu? A jaké má v tom všem místo informatické myšlení?

Co si představíte, když se řekne informatické myšlení?

Představil bych si způsob myšlení, který je víceméně oproštěný od emocí, zaměřený na fakta. Hledání nejlepšího řešení bez ohledu na pocity.

Může být. Informatické myšlení, v tom nejširším slova smyslu, se totiž vysvětluje jako: myslet jako informatik. To znamená: najít problém, analyzovat ho, najít různé způsoby řešení, vybrat z nich ten nejlepší, a ten aplikovat. Takže ve své podstatě ano. Setkal jste se s informatickým myšlením nebo s informatikou během vašich studijních let?

Maturoval jsem z informatiky. Ale tam byly tehdy otázky typu: vytvořit spořič obrazovky ve formě kuličky, která se pohybuje tam a zpátky, a založit e-mailovou adresu na Seznamu. To bylo v době, kdy to všechno bylo ještě v začátcích, před dvanácti lety. Myslel jsem si, že mi to skvěle půjde a bude mě to hodně bavit, ale nemám k tomu vůbec vztah. Když se teď k tomu dostávám z druhé strany, zadávám kamarádům práci na webech nebo nějaké programy a aplikace, fascinuje mě to a jsem z toho procesu unešen. Přijde mi neuvěřitelné, že to jde vymyslet.

Jak probíhala výuka informatiky, když jste byl na střední škole? Co jste se učili, tedy krom vytváření spořičů obrazovky.

Pracovali jsme s programovacími jazyky. Tehdy to byl Visual Basic, ještě nějaké jazyky, třeba Java. Ale opravdu základní věci. Měli jsme na to dvě hodiny týdně. Byl tam i nějaký pokračovací kroužek, ale byl jsem vždycky spíš fascinovaný tím, jak se ti moji kamarádi dokázali tolik věcí naučit sami doma, bez toho, aniž by je to učil někdo ve škole. Takže to, co my jsme tam dělali, byla snaha o to pochopit, jak ty programy fungují, a co mám napsat, když chci, aby se něco pohybovalo nějakým směrem nebo měnilo barvu.

Ve sportu, kterému se věnujete nebo jste se věnoval, jste dosáhl velkých úspěchů, zúčastnil jste se i olympiády. Využívají se v badmintonu nějaké technologie?

Budu mluvit o sportu spíš obecně, protože jsem dlouhé roky působil kolem olympijského výboru. Technologie se využívají čím dál častěji. Je víc a víc možností, které se používají při trénování. V badmintonu se teď používá jako novinka notebook, který má člověk při tréninku pod sítí, když hraje výměny. Na tom se střídají barvy, obrazce nebo čísla. Když na vás letí míč, blikne na notebooku číslo. A vy na něj musíte rychle zareagovat. Když je liché, máte hrát doprava, když je sudé, tak doleva. Učí to rychle reagovat na danou situaci a ještě zapojit mozek jinak, než když se díváte na hráče na druhé straně. Protože taky můžete hrát tak, že budete reagovat na protihráčův pohyb.

Kamery. Natočit si zápas dřív znamenalo mít někoho, kdo to obsluhuje, a tak. Natočený záznam, to je nejlepší sebereflexe. Dřív to bylo relativně složité. Dneska se tam postaví někdo s telefonem, nebo se postaví telefon na malý stativ a můžete to rovnou streamovat svému trenérovi, klidně na druhou stranu zeměkoule. Což jsou úžasné možnosti.

Ještě něco dalšího z technologií ve sportu?

Existují různé softwary, které měří, kdo kolik naskáče, naběhá, dělají statistiky počtu forehandů a backhandů. Statistiky se díky technologiím hodně rozvíjejí. A je to pak zajímavé i při předběžném vyhodnocování soupeře. Třeba tenista tak může zjistit, že jeho protihráč nehraje 90 % míčů přímo, ale křížem. Tam už se dá zjistit úplně všechno. Člověk z všeho pak může čerpat při dalších zápasech nebo při přípravě.

Tréninkový proces by se dal považovat také za svého druhu algoritmus, který když se úspěšně naplňuje, dosáhne se kýženého výsledku. Tedy v případě, že tomu nahrávají i všechny potřebné faktory. Jaké mechanismy fungují v tréninkovém procesu? Jakou roli má trenér? Jakou ten sportovec? Jak to všechno dohromady funguje a skládá se?

To je těžká otázka. Trenér by měl být ten programátor nebo manažer. Sportovec by v něj měl mít absolutní důvěru, protože sportovec sám nedokáže posoudit, v jakém stádiu se fyzicky, psychicky nebo i výkonnostně právě nachází. Máme nějaký pocit, ale člověk zvenčí to vidí a cítí daleko líp. Má tam tedy jakousi roli programátora. A měl by to být člověk, který je tomu sportovci nejbližší, kterému se sportovec může se vším svěřit, kterému důvěřuje, ale zároveň to nesmí být nikdo, kvůli komu ten sport dělá. Mnozí sportovci, nebo i děti, když sportují, to nedělají často pro sebe, ale pro trenéra nebo pro rodiče.

Autor: Kristýna Maková

Ve škole je to samá teorie, říká mistryně v kick boxu

2018-12-07T07:32:45+01:00

Martina Ptáčková je studentkou mezinárodních vztahů a evropských studií. Mimo to ale také čtyřnásobnou mistryní světa v kick boxu a úspěchy zaznamenává i v disciplíně hand to hand combat, ve které získala medaile jak na evropském, tak světovém šampionátu. Jak ve svých sportovních odvětvích pracuje s technologiemi? A jaké místo v nich má informatické myšlení?

Setkala jste se už s pojmem informatické myšlení?

Ano, trochu. Ve škole. Na střední škole jsme měli informatiku. Přijde mi ale, že výuka informatiky na školách, tak jak si ji z té doby pamatuju, je nedostatečná.

Co jsme tehdy dělali?

Hráli hry na počítači. Přišlo mi, že je učiteli jedno, hlavně, že má od nás klid. Netvrdím, že se to tak děje všude, ale taková je bohužel moje zkušenost. Mám za to, že právě v předmětu informatika by se měl klást na informatické myšlení daleko větší důraz. Je třeba, aby měli žáci možnost v hodinách zjistit, co to vlastně znamená. Co si pod tím představuju já? Informační připravenost. Schopnost orientovat se v počítačovém světě, ve světě technologií. V dnešní době se bez počítačů a technologií neobejdeme. Potřebujeme o něm něco vědět.

Učil vás někdo přemýšlet tímhle způsobem? Myslet jako informatik, umět najít problém, analyzovat ho, najít možná řešení, vybrat to nejvhodnější pro danou situaci a aplikovat ho.

Nemůžu říct, že tímhle způsobem. Obecně vzato, myslím si, že předměty ve školách by měly být lépe strukturované – je to samá teorie. A praxe, třeba i možnost něco samostatně analyzovat, jde mimo žáky. Šlo to i mimo mě. To, co jsem nedělala sama, jsem se nikdy nenaučila.

Věnovala jste se nějak víc technologiím? Používáte některé cíleně?

Ničemu speciálnímu. Používám počítač, notebook, telefon. Takové ty věci, které člověk používá dennodenně, má je pořád u sebe, protože řeší pracovní a osobní věci. Ale jinak to není nic zvláštního.

Jakým způsobem jako sportovkyně plánujete své tréninky a organizujete si čas?

Všechno si plánuju papírovou formou. Nevyužívám k tomu digitální technologie. Všechno si píšu a zaznamenávám do notýsku. A pracuju i formou nástěnek, kam si připínám důležité věci. Plánovat si program je pro mě náročné. Je složité rozdělit si čas mezi tréninky, školu a osobní život. Většinou si vyberu, jaké aktivity jsou ten týden nejdůležitější, ty si zapíšu, a pak je rozdělím do jednotlivých dní, na jednotlivé časy. A tak dál. Používám barevné štítky, pastelky, barvičky – kterými si odděluju prioritní úkoly. Kreslím si k tomu obrázky a značky, abych se k tomu mohla vrátit a nezapomněla na to. Je to systém, ve kterém se vyznám prakticky jenom já. Když se na to má podívá někdo z rodiny, když třeba potřebuju ověřit termín, nevyznají se v tom. Ale má to svou logiku, jen je potřeba ji objevit.

S jakými technologiemi jste se při sportu setkala?

Jsou to opět ty běžné. Skórovací tabule, technická časomíra, počítače, které jsou důležité při bodování. Potom třeba i různé videokamery, na které se nahrávají zápasy, aby se následně mohly analyzovat chyby a poukázat na věci, které člověk může zlepšit v dalších zápasech.

Jakým sportům se věnujete?

Závodně dělám kick box a hand to hand fighting, to je určitá obdoba MMA. Běhám překážkové závody nebo vojenské běhy. A rekreačně – všechno možné, od plavání, až po to, že si jdu zahrát tenis nebo se potápím, šnorchluju. Jaké technologie využívají trenéři a sportovci v odvětvích, kterým se věnujete? Když vezmu své a bráchovy trenéry, používají hodně mobilní telefon. Zápasy se dají díky nim rychle a dobře nahrávat. Existují i aplikace na zpomalení pohybu. Člověk si nahraje sportovce a vidí jeho pohyb zpomaleně. Pak se dá vypozorovat, jak by mohl zlepšit techniku a strategii. To jsou tedy různé aplikace. Pak taky upozornění a budíky. To všechno se řeší přes telefon. Máme i elektrické časovače, to je taková speciální siréna na měření času. Tréninky se nahrávají hlavně při individuálních hodinách, ale děje se to i při skupinovém tréninku. Aplikace zpomalující pohyb se nejčastěji využívá právě individuálně. Když trénují všichni, v tělocvičně je celý tým, nahrává se všechno na foťák, telefon nebo na kameru. Nahrává se celá skupina najednou. Pak to společně všichni analyzujeme. Komentujeme všichni jednoho po druhém. Je to ale dost nepřesné.

Jak se člověk dostane na závody, jak získá možnost uspět? Vybírá si takové svěřence sám trenér?

Člověk musí projít kvalifikací. Když je dobrý a má na to předpoklady, trenér se ho zeptá, jestli by chtěl zkusit menší závod. Když mu to jde, vezme ho na větší závod. Když jste dobří, postupně šplháte po žebříčku až se dostanete na evropské nebo světové poháry. Od klubových závodů, přes mistrovství republiky a mezinárodní závody se můžete dostat až na mistrovství světa, když to klapne.

Jakým způsobem jste se v minulosti učila pracovat s technologiemi vy sama? Zajímá vás tahle oblast?

Myslím si, že by bylo potřeba, aby se člověk mohl dozvědět víc informací, i prostřednictvím dalšího vzdělávání a nějakých workshopů. Ráda bych měla možnost si všechno vyzkoušet sama. Ráda zkouším nové věci. Ráda se učím.

Proč si myslíte, že je právě takový přístup důležitý? A proč by mělo, podle vás, mít prostor informatické myšlení ve vzdělání?

Myslím si, že dnešní svět je hodně postavený na technologiích, děti by měly mít možnost zjistit, na jakém principu fungují. Co to či ono vůbec je? K čemu se to používá? Myslím si, že na mnoha školách tohle chybí, taková je aspoň moje osobní zkušenost. Lidé pak nevědí, jak mají při tom, co dělají, přemýšlet, aby se dostali k dobrému řešení. Potřebují se naučit formulovat problémy, najít řešení, logicky to uspořádat, tedy dát do logické formy, aby tomu sami porozuměli. Je to důležitá dovednost, kterou by měl člověk zvládat. Lidé se pak umí lépe vypořádat s problémy, lépe si organizují čas a myslím si, že pak taky lépe dosahují i svých cílů.