Štítky

Sporty se často podobají počítačovému programu

2019-01-05T18:23:55+01:00

Sporty vypadají velmi kreativně, ale je to většinou jako počítačový program. Naučená schémata, která běží, jedno za druhým.

Petr Koukal je nejúspěšnější český badmintonový hráč. Devětkrát vyhrál titul mistra republiky a zúčastnil se tří olympijských her. Na základě vlastních životních zkušeností založil Nadační fond Petra Koukala a v rámci projektu STK pro chlapy dělá osvětu a snaží se motivovat muže k tomu, aby se víc starali o své zdraví. Jaký je jeho pohled na využití technologií při sportu? A jaké má v tom všem místo informatické myšlení?

Co si představíte, když se řekne informatické myšlení?

Představil bych si způsob myšlení, který je víceméně oproštěný od emocí, zaměřený na fakta. Hledání nejlepšího řešení bez ohledu na pocity.

Může být. Informatické myšlení, v tom nejširším slova smyslu, se totiž vysvětluje jako: myslet jako informatik. To znamená: najít problém, analyzovat ho, najít různé způsoby řešení, vybrat z nich ten nejlepší, a ten aplikovat. Takže ve své podstatě ano. Setkal jste se s informatickým myšlením nebo s informatikou během vašich studijních let?

Maturoval jsem z informatiky. Ale tam byly tehdy otázky typu: vytvořit spořič obrazovky ve formě kuličky, která se pohybuje tam a zpátky, a založit e-mailovou adresu na Seznamu. To bylo v době, kdy to všechno bylo ještě v začátcích, před dvanácti lety. Myslel jsem si, že mi to skvěle půjde a bude mě to hodně bavit, ale nemám k tomu vůbec vztah. Když se teď k tomu dostávám z druhé strany, zadávám kamarádům práci na webech nebo nějaké programy a aplikace, fascinuje mě to a jsem z toho procesu unešen. Přijde mi neuvěřitelné, že to jde vymyslet.

Jak probíhala výuka informatiky, když jste byl na střední škole? Co jste se učili, tedy krom vytváření spořičů obrazovky.

Pracovali jsme s programovacími jazyky. Tehdy to byl Visual Basic, ještě nějaké jazyky, třeba Java. Ale opravdu základní věci. Měli jsme na to dvě hodiny týdně. Byl tam i nějaký pokračovací kroužek, ale byl jsem vždycky spíš fascinovaný tím, jak se ti moji kamarádi dokázali tolik věcí naučit sami doma, bez toho, aniž by je to učil někdo ve škole. Takže to, co my jsme tam dělali, byla snaha o to pochopit, jak ty programy fungují, a co mám napsat, když chci, aby se něco pohybovalo nějakým směrem nebo měnilo barvu.

Ve sportu, kterému se věnujete nebo jste se věnoval, jste dosáhl velkých úspěchů, zúčastnil jste se i olympiády. Využívají se v badmintonu nějaké technologie?

Budu mluvit o sportu spíš obecně, protože jsem dlouhé roky působil kolem olympijského výboru. Technologie se využívají čím dál častěji. Je víc a víc možností, které se používají při trénování. V badmintonu se teď používá jako novinka notebook, který má člověk při tréninku pod sítí, když hraje výměny. Na tom se střídají barvy, obrazce nebo čísla. Když na vás letí míč, blikne na notebooku číslo. A vy na něj musíte rychle zareagovat. Když je liché, máte hrát doprava, když je sudé, tak doleva. Učí to rychle reagovat na danou situaci a ještě zapojit mozek jinak, než když se díváte na hráče na druhé straně. Protože taky můžete hrát tak, že budete reagovat na protihráčův pohyb.

Kamery. Natočit si zápas dřív znamenalo mít někoho, kdo to obsluhuje, a tak. Natočený záznam, to je nejlepší sebereflexe. Dřív to bylo relativně složité. Dneska se tam postaví někdo s telefonem, nebo se postaví telefon na malý stativ a můžete to rovnou streamovat svému trenérovi, klidně na druhou stranu zeměkoule. Což jsou úžasné možnosti.

Ještě něco dalšího z technologií ve sportu?

Existují různé softwary, které měří, kdo kolik naskáče, naběhá, dělají statistiky počtu forehandů a backhandů. Statistiky se díky technologiím hodně rozvíjejí. A je to pak zajímavé i při předběžném vyhodnocování soupeře. Třeba tenista tak může zjistit, že jeho protihráč nehraje 90 % míčů přímo, ale křížem. Tam už se dá zjistit úplně všechno. Člověk z všeho pak může čerpat při dalších zápasech nebo při přípravě.

Tréninkový proces by se dal považovat také za svého druhu algoritmus, který když se úspěšně naplňuje, dosáhne se kýženého výsledku. Tedy v případě, že tomu nahrávají i všechny potřebné faktory. Jaké mechanismy fungují v tréninkovém procesu? Jakou roli má trenér? Jakou ten sportovec? Jak to všechno dohromady funguje a skládá se?

To je těžká otázka. Trenér by měl být ten programátor nebo manažer. Sportovec by v něj měl mít absolutní důvěru, protože sportovec sám nedokáže posoudit, v jakém stádiu se fyzicky, psychicky nebo i výkonnostně právě nachází. Máme nějaký pocit, ale člověk zvenčí to vidí a cítí daleko líp. Má tam tedy jakousi roli programátora. A měl by to být člověk, který je tomu sportovci nejbližší, kterému se sportovec může se vším svěřit, kterému důvěřuje, ale zároveň to nesmí být nikdo, kvůli komu ten sport dělá. Mnozí sportovci, nebo i děti, když sportují, to nedělají často pro sebe, ale pro trenéra nebo pro rodiče.

Autor: Kristýna Maková

Ve škole je to samá teorie, říká mistryně v kick boxu

2018-12-07T07:32:45+01:00

Martina Ptáčková je studentkou mezinárodních vztahů a evropských studií. Mimo to ale také čtyřnásobnou mistryní světa v kick boxu a úspěchy zaznamenává i v disciplíně hand to hand combat, ve které získala medaile jak na evropském, tak světovém šampionátu. Jak ve svých sportovních odvětvích pracuje s technologiemi? A jaké místo v nich má informatické myšlení?

Setkala jste se už s pojmem informatické myšlení?

Ano, trochu. Ve škole. Na střední škole jsme měli informatiku. Přijde mi ale, že výuka informatiky na školách, tak jak si ji z té doby pamatuju, je nedostatečná.

Co jsme tehdy dělali?

Hráli hry na počítači. Přišlo mi, že je učiteli jedno, hlavně, že má od nás klid. Netvrdím, že se to tak děje všude, ale taková je bohužel moje zkušenost. Mám za to, že právě v předmětu informatika by se měl klást na informatické myšlení daleko větší důraz. Je třeba, aby měli žáci možnost v hodinách zjistit, co to vlastně znamená. Co si pod tím představuju já? Informační připravenost. Schopnost orientovat se v počítačovém světě, ve světě technologií. V dnešní době se bez počítačů a technologií neobejdeme. Potřebujeme o něm něco vědět.

Učil vás někdo přemýšlet tímhle způsobem? Myslet jako informatik, umět najít problém, analyzovat ho, najít možná řešení, vybrat to nejvhodnější pro danou situaci a aplikovat ho.

Nemůžu říct, že tímhle způsobem. Obecně vzato, myslím si, že předměty ve školách by měly být lépe strukturované – je to samá teorie. A praxe, třeba i možnost něco samostatně analyzovat, jde mimo žáky. Šlo to i mimo mě. To, co jsem nedělala sama, jsem se nikdy nenaučila.

Věnovala jste se nějak víc technologiím? Používáte některé cíleně?

Ničemu speciálnímu. Používám počítač, notebook, telefon. Takové ty věci, které člověk používá dennodenně, má je pořád u sebe, protože řeší pracovní a osobní věci. Ale jinak to není nic zvláštního.

Jakým způsobem jako sportovkyně plánujete své tréninky a organizujete si čas?

Všechno si plánuju papírovou formou. Nevyužívám k tomu digitální technologie. Všechno si píšu a zaznamenávám do notýsku. A pracuju i formou nástěnek, kam si připínám důležité věci. Plánovat si program je pro mě náročné. Je složité rozdělit si čas mezi tréninky, školu a osobní život. Většinou si vyberu, jaké aktivity jsou ten týden nejdůležitější, ty si zapíšu, a pak je rozdělím do jednotlivých dní, na jednotlivé časy. A tak dál. Používám barevné štítky, pastelky, barvičky – kterými si odděluju prioritní úkoly. Kreslím si k tomu obrázky a značky, abych se k tomu mohla vrátit a nezapomněla na to. Je to systém, ve kterém se vyznám prakticky jenom já. Když se na to má podívá někdo z rodiny, když třeba potřebuju ověřit termín, nevyznají se v tom. Ale má to svou logiku, jen je potřeba ji objevit.

S jakými technologiemi jste se při sportu setkala?

Jsou to opět ty běžné. Skórovací tabule, technická časomíra, počítače, které jsou důležité při bodování. Potom třeba i různé videokamery, na které se nahrávají zápasy, aby se následně mohly analyzovat chyby a poukázat na věci, které člověk může zlepšit v dalších zápasech.

Jakým sportům se věnujete?

Závodně dělám kick box a hand to hand fighting, to je určitá obdoba MMA. Běhám překážkové závody nebo vojenské běhy. A rekreačně – všechno možné, od plavání, až po to, že si jdu zahrát tenis nebo se potápím, šnorchluju. Jaké technologie využívají trenéři a sportovci v odvětvích, kterým se věnujete? Když vezmu své a bráchovy trenéry, používají hodně mobilní telefon. Zápasy se dají díky nim rychle a dobře nahrávat. Existují i aplikace na zpomalení pohybu. Člověk si nahraje sportovce a vidí jeho pohyb zpomaleně. Pak se dá vypozorovat, jak by mohl zlepšit techniku a strategii. To jsou tedy různé aplikace. Pak taky upozornění a budíky. To všechno se řeší přes telefon. Máme i elektrické časovače, to je taková speciální siréna na měření času. Tréninky se nahrávají hlavně při individuálních hodinách, ale děje se to i při skupinovém tréninku. Aplikace zpomalující pohyb se nejčastěji využívá právě individuálně. Když trénují všichni, v tělocvičně je celý tým, nahrává se všechno na foťák, telefon nebo na kameru. Nahrává se celá skupina najednou. Pak to společně všichni analyzujeme. Komentujeme všichni jednoho po druhém. Je to ale dost nepřesné.

Jak se člověk dostane na závody, jak získá možnost uspět? Vybírá si takové svěřence sám trenér?

Člověk musí projít kvalifikací. Když je dobrý a má na to předpoklady, trenér se ho zeptá, jestli by chtěl zkusit menší závod. Když mu to jde, vezme ho na větší závod. Když jste dobří, postupně šplháte po žebříčku až se dostanete na evropské nebo světové poháry. Od klubových závodů, přes mistrovství republiky a mezinárodní závody se můžete dostat až na mistrovství světa, když to klapne.

Jakým způsobem jste se v minulosti učila pracovat s technologiemi vy sama? Zajímá vás tahle oblast?

Myslím si, že by bylo potřeba, aby se člověk mohl dozvědět víc informací, i prostřednictvím dalšího vzdělávání a nějakých workshopů. Ráda bych měla možnost si všechno vyzkoušet sama. Ráda zkouším nové věci. Ráda se učím.

Proč si myslíte, že je právě takový přístup důležitý? A proč by mělo, podle vás, mít prostor informatické myšlení ve vzdělání?

Myslím si, že dnešní svět je hodně postavený na technologiích, děti by měly mít možnost zjistit, na jakém principu fungují. Co to či ono vůbec je? K čemu se to používá? Myslím si, že na mnoha školách tohle chybí, taková je aspoň moje osobní zkušenost. Lidé pak nevědí, jak mají při tom, co dělají, přemýšlet, aby se dostali k dobrému řešení. Potřebují se naučit formulovat problémy, najít řešení, logicky to uspořádat, tedy dát do logické formy, aby tomu sami porozuměli. Je to důležitá dovednost, kterou by měl člověk zvládat. Lidé se pak umí lépe vypořádat s problémy, lépe si organizují čas a myslím si, že pak taky lépe dosahují i svých cílů.